Pohlednice z Apulie - Taranto - 27. 5.

Taranto. Město Taras založené Řeky roku 706 př.n.l. 

Významným rodákem je matematik Archytas z Tarentu (428 př n l – 347 př n l) považovaný za zakladatele mechaniky, který definoval harmonický průměr. Vzpomínáte si z gymnazijních lavic na „tři klasické problémy antické matematiky“? 

Kvadratura kruhu. Trisekce úhlu. A konečně Archytem oblíbené: Zdvojení krychle. Řešení problému je omezeno na euklidovskou konstrukci (jen kružítko a pravítko). Až 19. století, resp. analytická geometrie přinesla důkaz, ŽE TO NEJDE! Za trest se po Archytovi jmenuje kráter na Měsíci. U Moře chladu.

Trochu chladu jsme v poledne našli v úžasném archeologickém muzeu. Můj zážitek dne. Nadšení nepřenosné.

Z Nového města, kde se MArTA (Museo Archeologico TAranto) nachází, se na ostrovní Staré město musí přes most...

 ...Girevole, který letos 10. března s velkou slávou a famfárami oslavil 60. narozeniny a při té příležitosti i připažil. Je to totiž most otočný. Když ho stavěli, museli zbořit jednu z pěti věží Aragonského hradu, který je hned na kraji Starého města,...

...a který je od roku 1883 v držení italského námořnictva (v Tarantu kotví největší námořní flotila). Do hradu vás tedy jen tak nepustí. Ovšem. Jednou za dvě hodiny si vás vyzvedne mariňák, vy se mu upíšete a on vás tam provede.

 

Můžete i na hradby, z kterých se vyloupne střecha kaple.

Zbytek města vypadá plus mínus takhle a nenechte se zmást - tady se žije. Tohle město (na rozdíl od všech ostatních) nevoní, nechutnala mi tu zmrzlina a dokonce ani kafe (a to mi v Itálii přijde fakt neuvěřitelné). A taky mi tu chtěl jeden nevycválanec ukrást foťák. 

Pohlednice z Apulie - Ostuni a Polignano a Mare - 26. 5.

Ostuni. Bílé město – La Citta Bianca. Na osm kilometrů vzdálené moře se Ostuni dívá ze tří pahorků a výšky plus mínus 200 metrů. Žije se tu odjakživa a město tu bylo založeno už v 7.stol.př.n.l.  Městské opevnění pochází z 16.století – aby sem ti Turci nemohli. 

Na nejvyšším místě trůní Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie, původně románský kostel postavený Fridrichem II. Švábským. Po zemětřesení v  roce 1456 ji přestavěli v gotickém stylu. Má velké rozetové okno (to jsme viděli a vy teď taky) a v archivu asi 200 pergamenů z 12.století (ty jsme neviděli).

Do města jsme pronikli tak trochu zadním vchodem (Porta San Demetrio) a hned jsme byli svědky dopravní zácpy. Do staré části je vjezd zakázán, to dá rozum, ale město není skanzen, bydlí se tu, pracuje... ...místní sem prostě jezdí. Za chvilku budeme o dvě uličky výš svědky bravurního prokličkování šikanou, ve které, když jsem rozpažila, tak jsem se obou domů dotkla.

Chodili jsme ráno dlouho sami liduprázdnými uličkami. Občas jsme potkali někoho s nákupem, viděli paní zalévat kytky nebo pucovat dvoreček. V Ostuni zátiší nehledáte. Tady na vás útočí ze všech stran. Fotíte, protože těch vjemů je tolik, to se nedá zapamatovat...

...jenže motivů je tady moc i na fotky. Takže si řeknete, že už fotit nebudete...

...ale stejně to nevydržíte...

...třeba tady: jen jsem si tak očuchávala podloubí a najednou vyleze tenhle týpek a zametá a zametá... Přece ho nebudu fotit. Jenže on se pak zarazil, jak hřebík a neekooneečně dlouho zíral na ty dva mopy. Budu dneska vytírat fialovym nebo oranžovym? Hádejte, jak to dopadlo... ……………………… Z těch dveří vpravo vytáhnul motorku, nasadil si helmu...  ...a další dlouhé minuty v té helmě třískal na zemi do nějakého plechu či čeho. No a pak odjel kdovíkam a kdovíproč. Konec pohádky.

Tak to je ona. Concattedrale di Santa Maria Assunta. Už není kam couvnout, jsem pod Scoppovým obloukem.  Po stranách biskupský palác a seminář. 

A naopak. Arco Scoppa od konkatedrály. Za tou trojkolkou, co vozí turisty, kteří neradi po svých do kopce, jsme se složili pod slunečník na kafe. A na zmrzlinu. Jogurtovou s vlašáky v medu. 

Motali jsme se úzkými uličkami, fotili, kochali se a v malé občerstvovně La Pastasciutta pod schody jsme si dali konečně orecchiette. Pro Apulii typické těstoviny - ouška. Doporučujeme. Orecchiette i občerstvovnu.
Světe, div se, pak jsme se jeli domů vykoupat - na naší malou pláž. Voda má 19°C a není to na nějaké marné pohupování ve vlnách. Prohřáli jsme se na sluníčku a ještě zbyl čas a světlo na malý výlet do Polignana. To je zdejší mus. 

Polignano a Mare je hvězda každého plakátu a katalogu.

 Město vystavěné přímo na skále vyrůstající z moře. Nejstarší domy jsou ze 17. století. Kromě toho se tu ještě narodil zpěvák Domenico Modugno. U jeho sochy se všichni fotí a ještě si k tomu zpívají "Nel blu dipinto di blu " (Volare). Je to tady na hranici kýče.
Všimněte si, že i ti hoši na loďce jsou barevně vyladění.

Každý se chce vykoupat na zdejší pláži. Teď už je ve stínu (a mimo sezónu), tak je docela klid, ale "hlava na hlavě" je nedostačující výraz pro nával, který přijde.

  Mně se tu navzdory tomu všemu návalu, náporu a kašíru fotilo dobře...

...z velké části to bylo zásluhou dvou muzikantů, kteří hráli samé báječné kousky...

Ještě pořád jsem neodhalila, jak to tady mají s tím časem...

Pohlednice z Apulie - Castel del Monte a Bari - 25. 5.

Máte-li rádi hledání odpovědí na otázky, na jehož konci je víc otázek než odpovědí, zajeďte si na Castel del Monte, záhadný středověký hrad z poloviny 13.století postavený Fridrichem II.

V rozích osmi stejně velkých zdí je osm věží, jejichž půdorys tvoří osmiúhelník. Uprostřed stavby je osmistěnná dvorana s osmi gotickými oblouky. Vyberte si, z kterého z osmi pokojů, respektive osmi oken zamáváte krajině. Když se nebudeme zabývat tou osmičkou… …hrad postrádá reprezentativní prostory i zázemí: žádná kuchyně, sklepy, spižírna, sklad, stáje... Obranný charakter také neměl: ani střílny, příkopy, navíc levotočivé schodiště by nahrávalo útočníkům. Výzkumné týmy zkoumají, pátrači pátrají, astrologové obrací zrak k nebi, matematici to mají spočítané, ale nikdo odpověď nezná.

Inspirace islámským Skalním dómem v Jeruzalémě, duchovním místě křesťanů, židů a muslimů? Osmička je v islámské architektuře výrazný prvek… ...ale vždyť osmiboké jsou i křesťanské křtitelnice. Osmiboká byla kaple katedrály Panny Marie v německých Cáchách, kde byl císař Fridrich II. roku 1220 korunován římským císařem. Koruna Svaté říše římské je také osmiboká.

Jedna z posledních teorií uvažuje o chrámu Spravedlnosti (Templum Iustitiae). To je na dlouhé povídání, kdo bude chtít, najde si.

Oknem nad portálem dvakrát do roka (o rovnodennosti) dopadá sluneční paprsek na místo, kde se nacházel záhadný reliéf ženy.

Prý se tu natáčelo (mimo jiné) Jméno růže, ale nepředstavujte si celý ten komplex budov (ostatně klášter ve filmu je Eberbach v Německu), jen ta jedna z mnoha staveb na kopci… …knihovna? 

*********

Bari. Město s přístavem, který byl v minulosti branou do Evropy pro Balkán i Střední východ a jeho význam dnes není zas o tolik menší. 

Bari je po Neapoli druhé největší město italského jihu, a kromě tohoto spojení s naším výletem do Kampánie nás propojuje i s naším tureckým miniputováním po Lýkii. Jeli jsme do Demre za Mikulášem.  Jenže tehdy jsme do Myry nedojeli, protože jsem se zasekla v Limyře šplháním na hrobku a potulováním po Ptolemaionu. Takže jsme neviděli místo, kde Mikuláš působil jako biskup, a kde byl r. 343 pochován. Dnes je tam jen prázdný sarkofág, protože po vpádu muslimů byly v roce 1087 Mikulášovy ostatky převezeny italskými námořníky právě do Bari. 

Basilica di San Nicola je místem odpočinku patrona města, námořníků, obchodníků, rybářů a převozníků, ochránce dětí, lékárníků i lukostřelců, svateb i šťastných manželství… no má toho hodně, nezastaví se.

Partnerským městem Bari je Kolín, Patras a Korfu.

V románském slohu je i Cattedrale di San Sabino.

Pohlednice z Apulie - Monopoli - 24. 5.

Apulie, kraj od ostruhy až po podpatek, je rovina plná olivovníků i vinné révy.

Řecká kultura sem pronikala od jihu z osady Tarent na břehu jónského moře (8.stol.př.n.l.), za Římské říše se s Řeky, ale i s Orientem čile obchodovalo, kraj obohatili Byzantinci, Arabové, Normani…

Jak na mě tenhle kraj a jeho městečka působí, to se dá popsat snadno: 
vezmete staré poděděné album po praprababičce a aktuální číslo lifestylového časopisu (ideálně vytištěného na lesklé křídě) a uděláte si z toho koláž.

Bydlíme v Monopoli, krásném městečku se středověkým centrem, antickým přístavem, restauracemi s báječnou kuchyní a malými plážemi se zlatým pískem.

Pláž, kterou máme čtyři minuty od našeho přechodného bydliště, je chráněná malým útesem. Voda je ještě docela studená, prý tu tři týdny pršelo a počasí nestálo za nic. 

Při podvečerní procházce jsem se zamilovala do přístavu s typickými modročervenými rybářskými loďkami.  

Když se proplétáte pavučinou úzkých uliček, skoro v každé narazíte na kostelík nebo kostel. Většina z nich vyfotit nejde, protože uličky jsou tak úzké... Tohle je nádherná rozeta z Chiesa di San Domenico.

Siestu dodržujeme a to tak, že důsledně... Vzpomínali jsme na Lesbos, kde otvírali už v pět odpoledne (kafe nám jednou udělali dokonce ve čtyři). Tady jsme si počkali do sedmi. Ale stálo to za to. Vařili báječně: cozze gratinate vyhrály v předkrmech a ryba zubatá byla dokonalá. 

Čas tady nikoho opravdu netrápí...