Pondělí
Pergamonské muzeum, Botanická zahrada
Pergamon už má nový vstup se zázemím (za zrcadlovým oknem je šatna).
Muzeum je pojmenováno po oltáři, který jsme neviděli. Rekonstrukce je
v běhu a ještě nějaký čas bude. Náplastí je trhová brána
z Milétu a Ištařina brána...
...je legrační, jak si všichni raději fotí ten malý model, protože skutečná velikost je nevyfotitelná :)
Ištar, které byla osmá brána vnitřního města zasvěcena, bohyně plodnosti, lásky a války, stvořitelka i ničitelka, byla velmi silnou bohyní.
Brána byla vystavěna kolem roku 575 př. n. l. na pokyn novobabylonského krále Nebukadnesara II.
Většinu jejího povrchu tvoří modře glazované cihly...
...se zvířecími motivy, především draky a býky.
Kolem Ištařiny brány je lidnato, ale v sálech hned vedle můžete být sami. A přenést se na chvíli třeba do Uruku. Původně sumerského města kousek od Eufratu (asi 230 km jihovýchodně od Bagdádu), města, které dost možná dalo název dnešnímu Iráku, a ve kterém pobýval božský Nimrod (biblický název města je Erech).
Tohle je kousek chrámu Karandaše I. (Kara-indash) z poloviny 15. stol.př.n.l....
...a tohle detail fasády chrámu zasvěceného bohyni Inanně (to je pořád Ištar). Reliéf draka byl překrásný a každý detail byl neuvěřitelný.
Doteky starověké Mezopotámie mají různou podobu a mně se v Uruku líbilo moc. Vzpomněla jsem i na uruckého krále Gilgameše.
Davem jsme se nechali pronést trhovou milétskou branou, nepošlapali mozaiky a pokochali se menšími i většími fragmenty z různých koutů antického světa...
"Haló, to jsou informace? My jsme asi zabloudili, před námi Milét, za námi Pergamon, vlevo Baalbek, vpravo Falerii a támhle u dvěří Sia! To přece není možné!"
Moc se mi líbila tahle radniční trojnožka (Tripod Monument of the Town Hall, mramor z druhého století př.n.l.), taky hlavinka Atény a Apollóna...
...a tahle patka sloupu.
Pálené cihly a krásné zdobení. Poničeno během bombardování Berlína. Někdy přemýšlím, co je lepší. Nechat in situ nebo odvézt... V ideálním světě samozřejmě nechat tam... V tom našem...
...se několika kroky přesuneme do španělské Granady, kde islámská kultura také zanechala silnou stopu. V Alhambře stával i Palacio del Partal (1320), jehož součástí byla mimo jiné věž. Z jejích oken byl krásný výhled na město, na palácový komplex, na části Alhambry, které už dnes ani neexistují. My se ovšem můžeme pokochat výhledem na strop kupole této věže:
Je z cedrového a topolového dřeva. Základna je čtvercová a směrem do středu se tvary komplikují. Nejprve do osmiúhelníku a pak do šestnácti lichoběžníků s protkávanými geometrickými vzorci a květinovými motivy. Arthur von Gwinner, který pozemek i s věží v roce 1885 koupil, si strop převezl do Berlína a začlenil ho do svého domu jako odměnu za to, že Palacio del Partal věnoval Granadě. V roce 1978 získalo kupoli Státní muzeum od dědiců A.v G. Cesty kupole jsou nevyzpytatelné. A to se na ní stále dokola opakuje motto nasridských vládců "Není jiného vítězství, než Božího."
Tak abychom se vrátili do reality, dáme si malý test. Komu patří pěstěná ručka s káboškou?
Pro odpověď na zapeklitou hádanku se musíme přenést staletími zase zpátky do hluboké minulosti na řeku Tigris do biblického města Kalachu, které později dostalo jméno Nimrud (zase podle toho Nimroda). Počátky historie města spadají do 23. století př.n.l. Hlavním městem Novoasyrské říše ho ustanovil král Aššurnasirpal II. někdy v roce 880 př.n.l. Tehdy mělo kolem 100 000 obyvatel a mělo vlastní botanickou a zoologickou zahradu. V roce 1846 tu britský archeolog Layard objeví slavný Salmanassarův černý obelisk. Vzácná archeologická lokalita zabírá asi 41 km2 s rozsáhlým opevněním, hradbami, chrámy. Nachází se tu jeden z pouhých dvou dochovaných asyrských paláců na světě. Jsme asi 30 km jihovýchodně od Mosulu. Během roku 2015 a 2016 zničí celou archeologickou lokalitu včetně všech památek džihádisté islámského státu. In situ?
No a ta ruka ze stély?
I Pergamonské muzeum umožňuje virtuální prohlídku na svých webovkách. Doporučuji, i když samozřejmě na vlastní oka je na vlastní oka.
S Berlínem jsme se rozloučili v Botanické zahradě, která má jeden z největších evropských skleníků a krásně po německu uspořádané sbírky. Všechno hezky zařezává nebo je v trojstupech. Čistota a pořádek. Takhle přehledně jsem džunglí ještě nechodila. A různými teritorii...
Strop skleníku v nedohlednu......se několika kroky přesuneme do španělské Granady, kde islámská kultura také zanechala silnou stopu. V Alhambře stával i Palacio del Partal (1320), jehož součástí byla mimo jiné věž. Z jejích oken byl krásný výhled na město, na palácový komplex, na části Alhambry, které už dnes ani neexistují. My se ovšem můžeme pokochat výhledem na strop kupole této věže:
Je z cedrového a topolového dřeva. Základna je čtvercová a směrem do středu se tvary komplikují. Nejprve do osmiúhelníku a pak do šestnácti lichoběžníků s protkávanými geometrickými vzorci a květinovými motivy. Arthur von Gwinner, který pozemek i s věží v roce 1885 koupil, si strop převezl do Berlína a začlenil ho do svého domu jako odměnu za to, že Palacio del Partal věnoval Granadě. V roce 1978 získalo kupoli Státní muzeum od dědiců A.v G. Cesty kupole jsou nevyzpytatelné. A to se na ní stále dokola opakuje motto nasridských vládců "Není jiného vítězství, než Božího."
Tak abychom se vrátili do reality, dáme si malý test. Komu patří pěstěná ručka s káboškou?
Pro odpověď na zapeklitou hádanku se musíme přenést staletími zase zpátky do hluboké minulosti na řeku Tigris do biblického města Kalachu, které později dostalo jméno Nimrud (zase podle toho Nimroda). Počátky historie města spadají do 23. století př.n.l. Hlavním městem Novoasyrské říše ho ustanovil král Aššurnasirpal II. někdy v roce 880 př.n.l. Tehdy mělo kolem 100 000 obyvatel a mělo vlastní botanickou a zoologickou zahradu. V roce 1846 tu britský archeolog Layard objeví slavný Salmanassarův černý obelisk. Vzácná archeologická lokalita zabírá asi 41 km2 s rozsáhlým opevněním, hradbami, chrámy. Nachází se tu jeden z pouhých dvou dochovaných asyrských paláců na světě. Jsme asi 30 km jihovýchodně od Mosulu. Během roku 2015 a 2016 zničí celou archeologickou lokalitu včetně všech památek džihádisté islámského státu. In situ?
No a ta ruka ze stély?
I Pergamonské muzeum umožňuje virtuální prohlídku na svých webovkách. Doporučuji, i když samozřejmě na vlastní oka je na vlastní oka.
S Berlínem jsme se rozloučili v Botanické zahradě, která má jeden z největších evropských skleníků a krásně po německu uspořádané sbírky. Všechno hezky zařezává nebo je v trojstupech. Čistota a pořádek. Takhle přehledně jsem džunglí ještě nechodila. A různými teritorii...
...ale papája už bude brzy ke sklizni. Na shledanou, Berlíne!
Berlín je fotogenické město a ráda bych se popasovala s jeho architekturou. Možná i lidmi. Takže ještě nekončíme :)
...no a co je to za chlapa s kabelkou?
OdpovědětVymazat...portrét máš, to už dáš!
Vymazat