neděle 14. ledna 2018

Ománské obrázky - 11. leden

11. 1. 2018

Než se rozloučíme s rozbouřeným mořem a vyrazíme do vnitrozemí, nesmím zapomenout zmínit naše snidaně a večeři na terase. První snídani jsme ještě zvládli, ale když se měla podávat večeře, zavolali nám z recepce, že nám kvůli té vichřici přinesou stůl i véču na pokoj. Ráno jsme se pokusili snídani zopáknout na čerstvém povětří mezi poletujícími ubrousky, ale když mi přistál na rameni balíček s tousty a odplachtila omeleta, zbaběle jsme se zase uchýlili do komnaty. 

Nejkratší cesta do civilizce vedla opět přes Sur, tak jsem tu nasbírala nějaké mušle, když to u toho našeho domácího břehu nešlo. Písek tu mají zlatý, ale zhusta pokrytý droboulinkými červenorůžovými mušličkami. I tady dost fičelo a odváželi jsme si spoustu písku nedobrovolně s sebou. Zbytečně. Mířili jsme do pouště.
Cestou jsme zašli na návštěvu do pevnosti Al Kamil.

Je to vlastně muzeum, kde se ve dvanácti komůrkách za starými dveřmi ukrývají různě zaměřené sbírky. Taková všehochuť.

V oddělení hrnčířském byly třeba tyhle nádoby na vodu. Nosí se na hlavě, což vypadá s tím kulatým dnem nemožně, ale mám pocit, že na to mají nějaké udělátko.



Pevnost není nijak rozsáhlá, ale to ji na kráse rozhodně neubírá.

A tady máme pěknou ukázku toho, jak koza poslouží i po smrti. Vak na vodu nebo na mléko.
 
Pevnost má svého majitele, který si tím muzeem plní svůj sen. Ano, mohl mít hotel. Ale on má rád historii, tradice a starožitnosti.

Takhe se připravuje ománská káva - kahwa. Konvička, ve které se společně s kávou vaří i koření, je posazena ve žhavých uhlících. Točíte-li kličkou, vháníte k uhlíkům vzduch a dopřejete jim ho tak akorát, aby se to kafču líbilo. Nečmoudí to, zdůrazňoval Khalfan, majitel pevnosti a muzea v jednom.

Kahwa, kterou nám Khalfan připravil, byla s kardamomem a šafránem. Někde prý dávají hřebíček. Podává se s datlemi (protože se nesladí). Těch je tady na 200 druhů. Takže různé úpravy s různými datlemi... než se prochutnáte Ománem je rok dva pryč. Tahle káva byla skvělá.
 Poušť jsme díky uvíznutí v pevnosti málem nechytili za světla. Dny nejsou nijak dlouhé, po páté se začne stmívat...

...v půl šesté to sluníčko zalomí za dunu...

...a každý velbloud se vrátí do své ohrádky. Dobrou noc.



Žádné komentáře:

Okomentovat