Přiletěli jsme brzy ráno a mohli jsme hodinku obíhat Velkou Mešitu kolem dokola a fandit sluníčku při šplhání po minaretu. Trávník tu neroste jen tak. Pod každým záhonkem, stromem, kobercem trávy je hustá zavlažovací síť. A takřka nepřetržitě o zeleň někdo pečuje.
A to, co tady vypadá jako chodník po dešti, je ve skutečnosti "jen" vyleštěný mramor.
Nezaprší a nezaprší.
Ta "tlustší postava" vlevo pod schody je chlapík na "leštěnce", který jezdí a leští a leští a leští a leští...
Už je osm! Šátky na hlavy a hurá dovniř.
Celý areál je poměrně rozlehlý, stavba (1995-2001) spolkla na 300 000 tun indického pískovce, má pět minaretů (nejvyšší 90 metrů) a kupole dosahuje výšky 50 metrů.
Pokud vám ta skříňka vlevo připomíná botníky ve škole, máte pravdu. Tak se zujte a hurá na návštěvu. Koberec jsme přikryli, nesmíte nám po něm šlapat, nelezte za špagátek a na nic nesahejte. Jen koukejte. Je na co (vy si tedy budete muset počkat na lepší fotky od k, já jsem víc čučela, než fotila).
Hlavní sál (74,4mx74,4m) pokrývá stejně velký perský koberec a v kupoli visí čtrnáctimetrový křišťálový pozlacený lustr. Naprosto nepřenosné.
...no vždyť to říkám...
No a z gigantického koberce jsem nám vyfotila detail a to hned z několika důvodů. Jednak, jak to vychází v rozích :) a druhak: je to na světě druhý největší ručně tkaný koberec (1,7 miliardy uzlů), který tkalo 600 iránských tkadlen čtyři roky a je na něm použito 28 přírodních barviv a já jsem marně hledala, kde by se nějaký ten tradiční perský vzor opakoval.
A tudy vás to vyplivne ven na plnou sluneční palbu násobenou tím naleštěným mramorem.
Tak nashledanou...
Po odpočinku v hotelu jsme se vrhli na průzkum naší "domácí" čtvrti Mutrah...
...což je hlavně přístav a také jeden z nejznámějších trhů. Ovšem tuhle flotilu jakoby přenesli z nějakého mého oblíbeného řekounského ostrova :)
Až se ráno zeptá, co jsi dělal večer...
Ovšem tohle je Rybí trh. Nový. Starý byl taková plechovka na můřích nožkách, která se ještě krčí za touhle krásnou stavbou, Ale řádí tam bagr a buldozer, tak už tam asi dlouho nebude. Rodičem téhle nové je norský atelier Snøhetta, který možná budete znát jako autora National September 11 Memorial Museum Pavilion v New Yorku.
Ománci nosí takovou prima praktickou věc, které říkají Dishdaashah (dišdaša), na nohou sandály (snadno k odložení při vstupu do mešity) a na hlavě v tomhle případě Kumma. K té se ještě vrátíme. Je to zajímavý doplněk a jeho využití mě překvapilo hned druhý den.
V přístavu jsme na podvečerní cvrkot nekoukali sami.
Ale pak už byla najednou tma, tak jsme vyrazili na trh.
Mutrah Souq je prý nejstarší trh arabského světa a nelze ho tedy vynechat. Tady najdete úplně všechno. Cetky a nesmysly pro turisty, stejně jako neuvěřitelně jemně vypracované zlaté šperky, které žádné pořádné ománské ženě nesmí chybět.
A jestli něčeho na tomhle trhu není málo, tak je to vyhlášené ománské kadidlo.
Vynásobte si vánočního františka tisíckrát a máte lehkou představu. Prodírali jsme se tou kadidlovou mlhou a nevěřili, že to z nás někdy vyprchá. A to mám rýmu.
No a teď můžete hádat, co je v těch pytlíkách, kterými je tenhle krámek zavalen.
Dobrou noc.
|
Žádné komentáře:
Okomentovat