Cesta do Svaté země - 11. 5.

Den zázraků 

 

Dneska jsem na vás zase zuřivě myslela, protože naše první ranní zastávka byla na Bejt Šean.

 

Do dovadla se vešlo plus mínus pět tisíc diváků

Nádherné archeologické naleziště s velkou agorou, divadlem, lázněmi, prostě naše oblíbené šutříky. 

 

Zdatní jedinci, navzdory časovému presu (Karel nás fakt honí), vyběhli i na vršek nad starověké město a stal se první zázrak. Nikoho z nich neuštkla zmije země palestinské, která se tam poplazávala, velmi jedovatá zdejší hadice, zlá černá potvora. kafr tam byl taky, vůbec si ji nevšiml, čučí jen do objektivu. 

 

Lázeňské domy s veškerým komfortem

Jsme asi 125 metrů pod hladinou moře na místě obývaném od doby měděné. Správní město ovládané Egyptem od 15. do 12. stol. př. n. l. Pak Izraelité a od 3. stol. př.n.l. to bylo Skythopolis (jedno z nejvýznamnějších měst Decapolis). Pak šel čas a taky občas zemětřas. V 6. století ve městě žilo 40 000 obyvatel.

Po nějaký čas tu spolu v míru žili křesťané a muslimové, ale pak, v lednu 749, udeřilo zemětřesení, po kterém se město už nikdy nevzpamatovalo.

Mám trošku pocit, že jsme sem neměli jezdit. Tady je na každém rozcestí minimálně jedna hnědá cedule, ale většinou 3 až 4. Je to tu na roky. 

Divadlo zepředu...

...divadlo zezadu :)

 

Naším dalším cílem byla řeka Jordán. 

 

 

Navzdory faktu, že byl Ježíš Janem Křtitelem "ponořen" do této řeky pod Tel Jerichem, jezdí se neobaptisté nořit mnohem výš proti proudu. 

 

Není to úplně bez důvodu. Během šestidenní války (1967) bylo území zaminováno, a když se ho později podařilo vyčistit, objevily se tu náramné archeologické vykopávky. Izraelské ministerstvo cestovního ruchu proto vymyslelo v roce 1981 alternativní poutní místo (Yardenit). Dnes už se na to původní teoreticky dá, ale pod Tel Jericho jezdí jen zatvrzelci, jejichž víra je natolik pevná, že se nebojí všech těch sajrajtů, které tam řeka obsahuje, včetně hnojiv například. 

 

 

My jsme tedy jeli raději k těm kousavým rybičkám a očumovali křty. Místo je to hezké, řeka čistá a obchody s ježíškovými cetkami jen kvetou. 

 

 

 

Galilejská krajina je nádherná a úrodná a jezero překrásné. Aktuálně jsme však nikoho nepřistihli, že by po jeho vodách chodil. Některé zázraky mají své meze. 

 

 

Plavili jsme se kocábkou náramnou, pod naší a izraelskou vlajkou, i obě hymny jsme si dali a spoustu místních písní a taky jeruzalémskou hymnu a ti, co při tom čtyřicetistupňovém vedru ještě mohli na nohy, i tančili. Loď se při tom nepřevrhla a to je další zázrak. 

 

 

Vtipné je, že loď byla jen pro nás, ale sotva jsme se odpíchli od břehu, ukázalo se, že máme černé pasažéry. Omylem k nám přistoupil starší americký pár (prý už jim někdo z našich pomáhal v Jeruzalémě, tam se taky ztratili své skupině). 

 

 

 

Nechali jsme si je a vzali je s sebou i na další atrakci, na místo, kde stával dům svatého Petra. Karel tedy už přecházel nejen z češtiny do arabštiny a hebrejštiny, ale dával výklad ještě v angličtině. 

 

Základy asi dvaceti staveb s pozůstatky lisu na olivy, hmoždíře, mlýnského kamene...

 

Ježíš se narodil v Betlémě, vyrůstal v Nazaretu, kázal v Jeruzalémě, ale významná léta strávil (a mnoho zázraků vykonal) v Kafarnau.

 

poutní kostel Sv. Petra (1980)

Nad Petrovým domem je futuristický kostel a nedaleko pozůstatky zajímavé synagogy, která byla zdobená ukrutně pozoruhodnými symboly. Třeba archou úmluvy.

Nebo na korintském sloupu nad tou lebedou najednou ejhle: menora.  

 

 

 

 

Bohatě zdobená synagoga ze 4. století (ta horní bílá část) byla postavena na základech (snad) starší synagogy z doby Kristovy (černé základy)

Bývala to rybářská vesnice, všude samý rybář, stejně jako Šimon a jeho bratr Ondřej, kteří si jednou jen tak mrskali sítě do vody, když šel kolem Ježíš a prej: "Následujte mě". Takhle to tedy bylo s prvními učedníky. "A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou." Ve skutečnosti prý dal Šimonovi přezdívku Kefa (Kefos), což se do řečtiny překládá jako Petros (latinsky Petrus), ale všechno je to "skála". A hnedle vytasil zázrak a uzdravil Petrovi tchýni. Zlí jazykové tvrdí, že proto ho pak Petr třikrát zapřel.

Vzali jsme Amíky dál a dovezli je busem, kam potřebovali, ale skoro se jim nechtělo vystupovat. Pochopili rychle, jak zázračného průvodce máme. 

Nikdo už se do chození po vodě moc nehrne, tak jsou připraveni na tradičnější postupy.

 

K obědu jsme měli, světe, div se, rybu svatého Petra a saláty a humus a taky čerstvé datle a poslední kafe s kardamomem. Pak jsme neplánovaně zajeli do Tiberiady, kde se stal další zázrak na recepci nějakého hotelu. Měli tam pas jedné naší účastnice zájezdu. Na to, že jí chybí, přišla včera večer, a než se stačila přiznat, už Karlovi volal řidič našeho PONDĚLNÍHO autobusu, že ho našel při úklidu, a že tedy bude k vyzvednutí v Tiberiadě. Lepší než vyběhávky nového dokladu v Tel Avivu. Zázrak zas. Že ten úklid busu vyšel zrovna na tuhle středu :) 

Takhle nějak asi dopravovali ty mega šutry na stavbu? (Bejt Šean)

Ještě jsme dojeli na místo, kde se pomnožil Ježíškovi chleba a rybky a je zázrak, že všichni žijeme, protože vedro dnes bylo pekelné. Cestou v autobuse mezi zastávkami jsme měli moderní historii Izraele a opáčko architektonického vývoje v souvislostech. Jsme zničení a máme oteklé nohy, některým se loupou nosy, ale všem se nám bude stýskat. Chvilku po půlnoci máme mini snídani a v jednu hurá na letiště. 

 

Lajla tov?