žirafa na cestách: Cesta do Svaté země

Z Betléma do Nazaretu přes Armagedon

Šalom!

Rozloučili jsme se s Betlémem. Jednak večerní procházkou spojenou s nákupem arabské kávy (potřebuju džezvu!), a pak ráno klasickou ucpávkou před checkpointem. Na jeruzalémském průtahu taky zácpa. Jeruzalém má prý drápky a nepustí nás jen tak. Něco na tom bude... Ale je to naprosto nepřenosné. Pořád nad tím dumám. V naší skupině jsou lidé nadšení, ale také zklamaní. Dnes jsem třeba zaslechla: Já myslel, že Nazaret bude malinké městečko a vono je to takové strašné město.

Ten kopec v oparu, co vypadá trošku jako Říp, je hora Tábor (Har Tavor, Džebel Tabor, Όρος Θαβώρ), místo Proměnění Páně. Pohled z Megida.

Ale zpátky na začátek dne. Náš dnešní řidič Mohamed je první nemluva, ale řídí dobře. Nezažít dopravu v Turecku a kolem Neapole, asi bych byla hodně vyděšená (sedím u okýnka a občas je někdo z protijedoucího autobusu blíž, než vedle mě sedící kafr). Vzhledem k malému množství čerpacích stanic podél dálnice nebylo divu, že jsme se na čůrací pauze sešli s dvaceti dalšími autobusy, které beznadějně ucpaly celé parkoviště, my ženy jsme totéž udělaly se záchodky, ale zatímco řidiči chtiví průjezdu hledali řešení v tom, že začali troubit jako šílení, my jsme zorganizovaly bezpečné obsazení pánských toalet a urychlily jsme zásek o desítky minut. Karel: "Zdejší záchodky patří k těm zážitkovým".

Pak už nás čekalo Megido. Har Megido. Řekněte si to párkrát rychle za sebou, a nebudete se divit, že se jedná o Armagedon. Ano, to je to místo.

Nádherné archeologické naleziště, víc než 20 různých vrstev na sobě, moc jsem na vás myslela, žádné kruté dobetonovačky, pěkné je to. První víska tu stála už před 6 tisíci lety a v době bronzové už tu bylo město.

Město na významném strategickém místě Jizre'elského údolí, kterým procházela Via Maris, nejdůležitější spojnice Egypta a Mezopotámie. Kontrola nad touto cestou byla pravděpodobně důvodem mnoha bitev, které se u Megida odehrály. V roce 1457 př. n. l. se tu střetla vojska faraona Thuthmose III. s Kanaánskými. Egypťané vyhráli a neváhali o tom něco zahieroglyfovat na zdech chrámu v Karnaku a dopustili se tím pravděpodobně nejstaršího záznamu o bitvě vůbec.

Situace se zopakovala roku 609 př. n. l. Tehdy egyptské vojsko faraona Nekóa II. porazilo to judské vedené králem Joziášem, který zde padl. Megido se stalo synonymem pohromy. Město téměř zaniklo, ke konci 4. stol. př. n. l. sice přišlo s Alexandrem Velikým větší množství přistěhovalců, ale ti si založili osadu jinde.

Za první světové války tady Egyptský expediční sbor pod vedením britského generála Edmunda Allenbyho porazli Osmany, kteří se po pěti stech letech vzdali nadvlády nad zdejším územím. Generál obdržel hodnost polního maršála a dědičný titul vikomt z Allenby, ovšem každý ho znal jako vikomta z Megida. A vy znáte jeho "styčného důstojníka": Lawrence z Arábie.

Největší bitva má však teprve přijít. V knize Zjevení je popisována jako poslední souboj dobra se zlem, Boží hněv se snese na hříšníky a bude konec "světa". Termín je dokonce lehce nadhozen, nechci vás znepokojovat, ale poznáte to podle různých znamení: zemětřesení, morové rány nebo třeba 300 kilometrů dlouhé řeky krve.

Od roku 2005 je Megido v UNESCO. V roce 2016 tu našli archeologové pozůstatky dvojice pohřbené na stejném místě asi před 3500 lety, tzv. "Bratry z Megida". Podle DNA to skutečně byli sourozenci a jejich ostatky jsou zdrojem informací o prodělaných nemocech a strastech, včetně trepanace lebky staršího z nich.

Jako bonus nás ohromila krásná sýpka (450 kubíků obilí se tam vešlo, ale mně se nevešla do záběru) a tunel k prameni dlouhý 80 metrů. Zdroj vody byl až za hradbami města a byl dobře utajený. Obojí nechal postavit král Achab (vládl asi v letech 873 až 852 př. n. l.). Nádhera!

Městečko Kafr Kanna má Kostelní ulici a v ní hned dvě místa, kde byla svatba, na které proměnil Ježíš vodu ve víno. První jeho zázrak. U Františkánů pěkné, ale víc se mi líbilo u Řekounů. Když pomineme, že na biblické místo proměny, Kánu Galilejskou, si pomýšlí ještě další místa v Izraeli a jedno v Libanonu, je to pořád lehce schizofrenní.

Františkánský kostel je z roku 1881, podle archeologů tu dříve bývala synagoga

Zázračnou nádobu měli ve skleněném obalu, který byl tak začuněný, že jsem se ani nepokoušela o zdokumentování

Řekové taky za sklem, ale čistoskvoucím

Kdybyste si na tu záhadu chtěli posvítit (řecký ortodoxní kostel Sv. Jiří)

V Janově evangeliu se praví, že těch zázračných nádob bylo šest. Abyste se nezdržovali pochybnostmi. Zázračné bylo, že se na konci ulice zjevil obchod se suvenýry a překvapivě i s vínem :) Tak jsme ochutnávali silné dvanáctileté Svatební víno, a s ohledem na dnešní vedro je opravdový zázrak, že to s nikým nešlehlo.

Kafr Kanna plynule přechází v Mašhad, tedy rodiště proroka Jonáše, a než řeknete "plavu radši do Taršiše", jste v Nazaretu. Z autobusu jsme jen zamávali řekounskému místu Zvěstování, abychom si osobně a důkladně prohlédli františkánskou brutalistickou Baziliku Zvěstování a kostel Sv. Josefa neboli místo, kde se čtrnáctileté Marušce 25. března zjevil Archanděl Gabriel a naložil ji, že bude mít Ježíška, resp. flek, kde měl Pepík truhlářskou dílnu.

Bazilika Zvěstování byla vysvěcena 25. 3. 1969

Spodní část kostela s jeskyní (příbytkem Marie?)

Ve 3. století tu stála synagoga, vedle které vyrostl roku 429 byzantský chrám. Obojí se ve 12. století ukrylo pod trojlodní bazilikou křižáků a všechno to převálcoval roku 1263 sultán Bajbars. Jeskyně zůstala.

Kamenná zeď je z křižáckého kostela z 12. století

Roku 1620 se v Nazaretu usadili františkáni, nedaleko místa Zvěstování založili klašter a postavili kostel Sv. Josefa. Ten je dnes v novorománském slohu (z roku 1914). Pod ním jsou základy čehosi a právě tady měl mít Josef dílnu.

Pod kostelem Sv. Josefa

Bazilika Zvěstování má na vrcholu kupole tzv. Světlo světa, vznášející se kupole představuje obrácenou lilii otvírající okvětní lístky do svatyně pod sebou. Lilie jako obraz Mariiny čistoty je tak symbolicky propojena se jménem Nazaret (jeden ze semitských významů je květina).

V roce 1730 povolil emír stavbu nového kostela na místě Zvěstování, roku 1877 byl rozšířen a v roce 1954 zbourán, aby na jeho místě vyrostlo něco mnohem, mnohem většího.

Kupole zvenku

Bazilika jsou vlastně dva chrámy nad sebou. Ten spodní je spojený s jeskyní a na ten horní navazuje třetí podlaží s ochozem osmiboké věže s kupolí. Vzpomínáte na ty osmičky v Apulii (Castel del Monte)? Stavba je ze železobetonu a ve třech samostatných sekcích kvůli riziku zemětřesení.

Baziliku navrhl italský architekt Giovanni Muzio (ten prý byl také přitulený k Novecentu (1922) - tedy uměleckému směru založenému na fašistické rétorice Mussoliniho). Kdybyste chtěli vidět nějaký jeho počin o něco blíž, tak v Miláně Ca' Brutta (ošklivý dům). To je jedna z prvních Muziových realizací právě z roku 1922.

Všimněte si té "lucerny", za chvilku ji uvidíte zevnitř

Na jižní a západní straně nádvoří jsou arkády, na jejichž stěnách je na šedesát madonek z celého světa. Rozměrné rozmarné mozaiky. Moc se mi líbila portugalská. No a česká, to je jasné.

Zvěstování Antonína Kloudy z roku 1980

Slíbená "lucerna". Co se světelných efektů týká, je to tu neobyčejně pestré a překvapivé.


Baziliku postavila izraelská stavební firma Solel Boneh, jedna z největších a nejstarších inženýrských společností v Izraeli založená v roce 1921. Pro hlavního inženýra projektu Ing. Shlomo Lopatina to byl životní projekt, kterému věnoval 10 let života.

Točité schodiště stoupá do horního kostela

Tuhle stavbu buď obdivujete nebo zatracujete, chladným nenechá asi nikoho.

Liduprázdným tržištěm...

...nás Karel dovedl do utajené synagogy,

kde jsme si po výkladu, co se tu podle Lukáše stalo, dali hromadnou rozjímací chvilku. Budu se opakovat: některé věci jsou nepřenosné...

Cestou zpět jsme si u jediného otevřeného stánku dali čerstvý pomerančový (grepový) džus a málem zavařili stroj i obsluhu a utvořili nekonečnou frontu. Jediný koho nerozhodilo vůbec nic, byl tenhle mrňous:

Nechala jsem kafra ve frontě a vydala se na samostatný průzkum nejbližšího lehce strašidelného okolí a nafotila tucet zrezlých petlic a pantů, rozvrzaných dvěří, rozpadlých oken, nějaké plápolající roztrhané markýzy, rozbité lucerny a opuštěné stánky. Samostatná výstava by z toho mohla být :)