Den třetí 18. 7.
Změna plánu, město zas (odpočinkový den)
Noha příšerná a přidala se druhá. Trek zrušen a nahrazen procházkou městem a kavárenským povalováním. Obhlédli jsme tentokrát východní pobřeží...
...
nad městem objevili odpočinkový plac pro všechny věkové kategorie, takže jsem si zahrála na obří xylofon a pohoupala se na houpačce. Skejt jsem s sebou neměla, takže tuhle část parku jsem vynechala, lana raději taky. Moc se mi tady líbí piknikovací přístřešky s grily, zásobou dřeva, tekoucí vodou a úplně nejvíc mě zaujalo, jak jsou obklopené užitečným porostem – bylinkami. Záchůdky v dosahu. Moderní budova z roku 2014 plánovaná jako auditorium ukrývá kavárnu s milou obsluhou a čerstvě připravenými dezerty. Pováleli jsme se...
Městské muzeum bylo původně františkánským klášterem (Convento de São Boaventura 1641), nemocnicí i školou. Dnešní podoba je z roku 1969, jen v roce 2016 ten typický lávový šutr natřeli na žluto, čímž spustili masivní vlnu odporu a hádek (zachování tradic, nekompetentnost, šlendrián a neschopnost vůbec – to by se jinde stát nemohlo).
Uvnitř je stálá výstava věnovaná ostrovu a životu na něm. Pro nás byla hodně zajímavá část věnovaná zdejším lodním vrakům. 10. července 1909 u západního pobřeží ztroskotala loď Slavonia. Z dobového tisku: Dnes ráno narazila britská pasažérská loď Slavonia do jednoho z Azorských ostrovů. Pravděpodobně hustá mlha zapříčinila, že ostrov Flores nebyl z dostatečné dálky vidět, a posádka ho tak zaznamenala příliš pozdě na to, aby se mu stačila vyhnout. Jen díky obyvatelům ostrova, již okamžitě přispěchali na pomoc, vyvázli všichni z lodi živí. Loď dnes odpočívá na dně, ale ještě než se tam definitivně odporoučela, dokázali místní značnou část její výbavy přenést do svých domácností. V muzeu je jen jedno vitrážové okno, umyvadlová skříňka...
...a sekretář ze skotského dubu s mramorovou deskou, nádobím a sklem. Zbytkem lžiček se asi stále krmí západní Floréšané, možná se i nějaký ubrus či cejcha někde vynalezne. Přenesli většinu nábytku, lodní zábradlí, dokonce i vanu, ale nevěděli tehdy dost dobře, co s ní, tak si ji šoupli na zahradu. Zajímavostí ještě je, že před katastrofou radiotelegrafista Slavonie vůbec poprvé v historii vyslal signál SOS (ten byl schválen jako mezinárodní standard v Berlíně roku 1906). Další překvápko nás čekalo v přilehlém kostele, který je součástí budovy. Zastihli jsme tam restauratéry v akci a mohli je chvilku pozorovat při práci. Pak už jsme šli ven obdivovat úplně jiný kostel. Igreja Matriz de Santa Cruz das Flores - Igreja Matriz Nossa Senhora da Conceição (1859) je jeden z nejkrásnějších kostelů souostroví...
V jeho případě nikdo kameny nezažlutil, takže čistá černobílá nádhera. Zodpovědně jsme siestovali a večeří v oblíbené restauraci Sereia jsme se statečně prokousali nabídkou ryb až na konec. Dobrou chuť a dobrou noc.
Noha příšerná a přidala se druhá. Trek zrušen a nahrazen procházkou městem a kavárenským povalováním. Obhlédli jsme tentokrát východní pobřeží...
...
nad městem objevili odpočinkový plac pro všechny věkové kategorie, takže jsem si zahrála na obří xylofon a pohoupala se na houpačce. Skejt jsem s sebou neměla, takže tuhle část parku jsem vynechala, lana raději taky. Moc se mi tady líbí piknikovací přístřešky s grily, zásobou dřeva, tekoucí vodou a úplně nejvíc mě zaujalo, jak jsou obklopené užitečným porostem – bylinkami. Záchůdky v dosahu. Moderní budova z roku 2014 plánovaná jako auditorium ukrývá kavárnu s milou obsluhou a čerstvě připravenými dezerty. Pováleli jsme se...
Městské muzeum bylo původně františkánským klášterem (Convento de São Boaventura 1641), nemocnicí i školou. Dnešní podoba je z roku 1969, jen v roce 2016 ten typický lávový šutr natřeli na žluto, čímž spustili masivní vlnu odporu a hádek (zachování tradic, nekompetentnost, šlendrián a neschopnost vůbec – to by se jinde stát nemohlo).
Uvnitř je stálá výstava věnovaná ostrovu a životu na něm. Pro nás byla hodně zajímavá část věnovaná zdejším lodním vrakům. 10. července 1909 u západního pobřeží ztroskotala loď Slavonia. Z dobového tisku: Dnes ráno narazila britská pasažérská loď Slavonia do jednoho z Azorských ostrovů. Pravděpodobně hustá mlha zapříčinila, že ostrov Flores nebyl z dostatečné dálky vidět, a posádka ho tak zaznamenala příliš pozdě na to, aby se mu stačila vyhnout. Jen díky obyvatelům ostrova, již okamžitě přispěchali na pomoc, vyvázli všichni z lodi živí. Loď dnes odpočívá na dně, ale ještě než se tam definitivně odporoučela, dokázali místní značnou část její výbavy přenést do svých domácností. V muzeu je jen jedno vitrážové okno, umyvadlová skříňka...
...a sekretář ze skotského dubu s mramorovou deskou, nádobím a sklem. Zbytkem lžiček se asi stále krmí západní Floréšané, možná se i nějaký ubrus či cejcha někde vynalezne. Přenesli většinu nábytku, lodní zábradlí, dokonce i vanu, ale nevěděli tehdy dost dobře, co s ní, tak si ji šoupli na zahradu. Zajímavostí ještě je, že před katastrofou radiotelegrafista Slavonie vůbec poprvé v historii vyslal signál SOS (ten byl schválen jako mezinárodní standard v Berlíně roku 1906). Další překvápko nás čekalo v přilehlém kostele, který je součástí budovy. Zastihli jsme tam restauratéry v akci a mohli je chvilku pozorovat při práci. Pak už jsme šli ven obdivovat úplně jiný kostel. Igreja Matriz de Santa Cruz das Flores - Igreja Matriz Nossa Senhora da Conceição (1859) je jeden z nejkrásnějších kostelů souostroví...
V jeho případě nikdo kameny nezažlutil, takže čistá černobílá nádhera. Zodpovědně jsme siestovali a večeří v oblíbené restauraci Sereia jsme se statečně prokousali nabídkou ryb až na konec. Dobrou chuť a dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat