Den sedmý – 22. 7.
Sete Lagoas (Sedm Jezer)
Každý den jako psi honící, jako lovci beze zbraní
vyrážíme do kaldery, abychom viděli ten zázrak. Ale jenom já vím, o co
přicházíme. Doposud jsme viděli mlhu. Mlhu různé hustoty, mraky valící se přes
silnici, hortenzie podél cest, které v té mlze ztrácejí barvu a šedozelené
cosi za svodidly. Žádná krajina, nic, co by stálo za zmínku.
Přitom nahoře v kaldeře ostrova se sedm sopečných
kráterů změnilo na krásná jezera v různých nadmořských výškách, obklopena nádhernou krajinou, šťavnatou zelení, modrými hortenziemi a čarující
s oblohou, která na jejich hladinách hraje různými barvami.
Jasně, viděla jsem i fotky jezer v oparu nebo
s šedou nechutnou oblohou. Říkala jsem si: chudáci neměli kliku na počasí.
Cha! My nemáme kliku na počasí. Co bychom dali za fotky s náznakem
hladiny, ocelovou oblohou a aspoň pěti metry silnice! My bychom si tak přáli
vidět…
…a pak se stane zázrak, nízká oblačnost zmizí a v té
vysoké se začnou dělat ďoury. Vítr fučí a posunuje mračna i ty ďoury a vy
lítáte sem a tam a chcete to honem zaznamenat, protože, co když se to hned zase
zhnusí a nebude vidět vůbec nic.
Lagoa Negra (Lagoa Funda) (černé jezero) – 560 mnm, strmé
stěny, 13 ha, hloubka 110 m
Hned vedle Černého jezera, které se nám jevilo jako zelené je Lagoa Comprida (dlouhé jezero) 4,5 ha, 5 m hluboké (a to nám tedy just připadalo jako černé)
Lagoa Comprida z druhé strany - autoportrét :) Do Compridy jsem se zamilovala ještě dřív, než vylezlo sluníčko
Lagoa Seca (suché jezero) – 2 ha, velmi mělké, v létě vysychá a
mění se v bažinu, tohle je detail dna, roste tam kdeco
Lagoa Branca (bílé jezero) - 5 akrů, 2 m hluboké, takže samá řasa...
...a ty řasy se tváří jako nové světadíly
Tím jsme se konečně seznámili s jezery, která máme kousek od našeho přechodného bydliště a honem na jih k dalším dvěma:
Lagoa Funda (hluboké jezero) – ve výšce 400 mnm, 35 ha, 22 m hloubka
Lagoa Rasa (mělké jezero) – o 150m výš, 10 akrů, necelých
5m hluboké
Jsou vedle sebe, mezi nimi je silnice a při troše dobré vůle a širokém objektivu je vyfotíte najednou. Ale máte mezi nimi tu silnici a ta jim nesluší. Tak jsme jeli na protější kopec.
Vlevo dole Funda a nahoře Rasa
Kolkolem spousta políček s hortenziovými ploty.
Vítr se pořád snaží a rozhání mraky. Nám ale ještě chybí jedno jezero. Musíme kousek na východ:
Lagoa da Lomba (jezero na kopci) – obklopené stromy a
hortenziemi, 3,5 ha, hloubka 15 m, spousta vodních rostlin,
v zimě někdy i sníh.
Jsme šťastní jako blechy. A čert vem moji děsnou
chytrost, kde být v kterou denní dobu kvůli slunci. Někdy je to běh na
celý týden vychytat pár chvilek aspoň s nějakým sluncem. Se učím furt.
Mimochodem včera to na Corvo opravdu nejezdilo a zrušili
úplně všechny lety na Flores. Tím pádem dnes přiletělo osm(!) letů (což je pro
tohle letiště zácpa a skutečná panika) a konečně taky dorazila ztracená zavazadla našim
Slovinským sousedům. Jak se mohly z 37 pasažerů polovině ztratit kufry na trase
Sao Miguel – Flores nám tady nikomu hlava nebere.
Abychom focením a hlady
nezešíleli, sjeli jsme na jih do Lajes na pozdní oběd. 
Lajes - Nossa Senhora do Rosário - kostel (1763 -1783), současná fasáda je z 19. století. květena je letošní.
Dolehla na nás únava veliká a byli bychom tam asi zůstali napořád, nebýt
té Festy (končí až dnes večer). Kultura!? To už by na nás bylo moc. Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat