středa 19. června 2024

Cestování časem a taky Sicílií - den čtvrtý - krizový

 Pantalica a Buscemi

Oteplilo se a nemá to být lepší, ba právě naopak. Netuším, jestli řadu nešťastných příhod způsobilo vedro nebo únava, ale doufám, že jsme si to dnes vybrali a zbytek pobytu už bude nejen zalitý sluncem, ale taky podle not dnů předešlých. Naším cílem dnes byla Pantalica. Jak jinak, název pochází z řečtiny: πάνταλίθος - místo kamenů. Rozsáhlá nekropole z 13. až 7. století př.n.l. je součástí přírodní rezervace Pantalica Valle del ´Anapo e Torrente Cava Grande. Je to neuvěřitelné místo, náhorní plošina rozrytá kaňony řek Anapo a Calcinara, jejichž strmé stěny jsou provrtány, jak ementál více než pěti tisíci hrobkami. 


 

Přístup je buď ze Sortina nebo z Ferly. Podrobný průzkum si vyžaduje jiné počasí, takže jsem měla v plánu úspornou variantu do vedra: víc popojíždět autem, občas vyskočit na focení, ale i tak raději vyrazit brzy… Vyjeli jsme pozdě, během snídaňové přestávky navigace zapomněla, že jsme si vybrali tu hezčí trasu a vedla nás průmyslovou oblastí (o 2!minuty! rychlejší), a pak jsem si byla naprosto jistá, že když tady, přesně tady odbočíme, dojedeme na místo se skvělým výhledem. Nejdřív se mě kafr zeptal, jestli to není jednosměrka a my nejedeme proti, protože tady se opravdu nikomu nevyhneme. Pak se silnice ještě zúžila, začala strmě klesat, zatáčky byly jen vracečky a zvolna mizel asfalt. Pak se ten strmý svah zlomil tak, že navzdory tomu, že kafr stál na brzdě a kola se netočila, sunuli jsme se dolů jako sáňky. Ocitli jsme se na dně údolí a na rozcestí. Doprava zlo a doleva (podle navigace) cesta zpět. Tak tedy doleva. Nevěřila jsem, že ta cesta může být ještě užší, ale stalo se. Pak přišla šotolina, která zprava začala mizet a já definitivně propadla panice. A to už jsem hodnou chvíli vyšilovala. Naštěstí se objevilo místo, kde byla šance na otočení. Cesta zpátky strašná, ale kafr byl celou dobu v pohodě a bravurně nás z té šlamastyky vysvobodil. Dost jsem vzpomínala na Lesbos. Tam jsem byla taky takhle umanutá a si jistá cestou. V Sortinu jsem vyhlásila konec improvizace a trvala na tom, že už budeme poctivě následovat hnědý ukazatel.  Nemohlo to vyjít. Půlka města rozkopaná, auta se tam točila nesmyslnými objížďkami, což v kombinaci s jednosměrkami způsobovalo kruté záseky. Ovšem můj řidič to dal a navázal na správnou trasu, což nám bylo úplně k prdu, protože za první zatáčkou stála míchačka a blokovala celou silnici. Prý máme tak 40 minut počkat, dřív to mít hotové nebudou. Otočka a: „pojeďme do Ferly.“ „Mám hlad.“ Třeba tam bude nějaká restaurace otevřená… Nebyla. Otevřený byl bar, z kterého nás poslali do pizzerie, tam vytírali podlahu a poslali nás do kavárny. V kavárně měli cosi podivného, moji důvěru to nemělo, kafrův hlad to zahnalo a posunulo nás to o píďu k cíli. Sice jsme ještě málem pomáhali na farmě, ale pak už nás konečně přepadla paní Nápomocná u vjezdu do parku, vybavila nás mapkou, řekla, kde co je, zaregistrovala nás a mohli jsme jet parádní asfaltkou od atrakce k atrakci s drobnými výpady do okolí. 


Krásné to tam je. Tak krásné, že se kafr rozfotil a zafotil, což by nevadilo, kdyby nezapomněl mobil v autě na palubce. Prosím vás, nenechávejte děti, zvířátka a telefony v rozpálených vozech. Teď zase vyšiloval ten druhý z nás, a já pouštěla klimošku na telefon a dávala mu umělé dýchání. Trvalo to, ale dostal se z toho. 



Bylo načase to prokletí dnešního dne zlomit. Ahoj Pantalico, sbohem hrobky. Víte co? My jedeme do Buscemi. 

Buscemi
 

A udělali jsme dobře. Cestu lemovaly borovice a eukalypty, vonělo to náramně. Městečko bylo liduprázdné, jen před „Tabákem“ mastili chlapi karty nebo zírali jen tak do ulice. Tabacchi je tady asi totéž, co v Řecku Καφενείο, jen tu nikdo neprobírá komboloi. 


Chiesa di S. Giacomo

Chiesa di Sant´Antonino

Prošli jsme si Corso Vittorio Emanuele ke kostelu a zase zpátky, pod voňavými lípami orestovali, zašli si na kafe, okoukli všechny kostelíky a zjistili, že většina domků je na prodej. Opatrně jsme prolezli ruiny hradu a omrkli ještě nedaleký kostelík Madonny del Bosco. 

 

Ruderi del Castello Requesens

Buscemi nás zachránilo. Dobrou noc.

v Buscemi bydlí psi stylově

 

 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat