žirafa na cestách: Lisabon v březnu 2024 aneb

55 důvodů proč navštívit Lisabon

1. Historie. Je to město starší než Řím. A podle jednoho z mýtů ho založil Odysseus při zpáteční cestě na Ithaku. Jen tak mimochodem. Důkazem budiž Plinius starší, pro kterého je Lisabon Olisippo. A to je zatrackaně podobné římské variantě Odysseova jména (Ulisses). Můžete s tím nesouhlasit, nemusí se vám to líbit, ale jediné, čeho dosáhnete je, že na vás vytasí fénickou obchodní osadu a letopočet 1200 př.n.l. A opět okénko jazykozpytce: fénické alis ubbo (bezpečný přístav (půvabná zátoka). Nicméně archeologických nálezů z 8.stol.př.n.l. dokazujících existenci osady obchodující se Středomořím a Blízkým východem je dostatek.

2. Kopce. Ať máme to poměřování s Římem za sebou, tak ještě: Je to město na sedmi pahorcích. Ovšem. Může být. Kde už jsme to jen slyšeli? Jeruzalém, Atény, Barcelona, Žižkov… Většinou je těch pahorků úplně jiný počet, ale je to jako s divy světa. Musí jich být sedm. São Jorge, São Vicente, São Roque, Santo André, Santa Catarina, Chagas a Sant’Ana. Tvrdí mnich Nicolau de Oliveira v knize Livro das Grandezas de Lisboa z roku 1620.

COLINA DE SÃO JORGE, návrší Sv. Jiřího se stejnojmenným hradem, nejnápadnější vršek, na kterém stávalo keltské oppidum, ještě než ti Římani přiklusali :)

3. Slunce. Lisabon patří mezi tři nejslunečnější města Evropy. Takže nám při pátečním příjezdu ukázalo, co umí a víc jsme ho neviděly :)

4. Tramvaje. Jízda historickou tramvají je mus a může mít i podobu adrenalinového zážitku. Ta moderní vás zase spolehlivě doveze ke Klášteru jeronymitů... a hned tu máme pátý důvod:

5. Chcete vidět, kde byla podepsána Lisabonská smlouva nebo...

6. ...milujete Paštelky tedy pastéis de nata. Listové těsto, žloutkový krém, skořice, cukr. Nebe na zemi. Za těmi nejslavnějšími musíte právě ke Klášteru jeronymitů, kde je prý poprvé ukuchtili. Pastéis de Belém.

Ascensor da Bica

7. Lanovky, které navrhl Raoul Mesnier du Ponsard (1848-1914) Ascensor da Bica, Ascensor da Glória, Ascensor do Lavra stále jezdí a jsou stejným musem jako tramvaj nebo

8. Výtah. Elevador de Santa Justa z roku 1902 od stejného konstruktéra. Novogotický výtah, 45 metrů, dvě kabiny obložené dřevem. Spojuje ulici Santa Justa a náměstí Carmo. Do listopadu 1907 byl poháněný párou. Ve městě jsou i další výtahy, některé více či méně utajené a vždy usnadňující přesuny víceposchoďovým městem.

9. Chcete si koupit knihu v nejstarším knihkupectví na světě. Do Livraria Bertrand si čtenáři chodí nakupovat knížky už od roku 1732.

10. Máte rádi žlutou barvu. Žluté jsou tramvaje, autobusy, lanovky i výtahy, fasády, obklady a nakonec i ten krém v paštelkách :)

11. Máte rádi modrou barvu.

12. Dlažba. Kočičí hlavy, drobné kostky, vlnky, geometrické vzory, ošlapané do blyštiva. Komu neuklouzla noha na zdejších kostkách, ten tu nebyl. Kdo se povznese, může obdivovat z výšky náměstí Rossio. Je rozlehlé a pokryté černobílým vlněním. Z dlažebních kostek. Jenže dron nemáme a létat neumíme, tak se vyšplháme na:

13. Vyhlídky. Co kopec, to miradouro. Nebo dvě, či tři. Navíc spousta kostelů a klášterů má přístupné terasy a střechy. A pod námi a všude kolem uličky, ulice, město... "Já bych chtěla ještě na támhleto miradouro." Každý pohled je jiný, krásný, jedinečný.

Miradouro da Nossa Senhora do Monte jsme dobyly v rámci "cochcárny" :)

14. Schody tím pádem potkáte na každém kroku, a i když je (se) převezete výtahem, tramvají či lanovkou, stejně si na vás počkají. Můžete na ně i usednout a zaposlouchat se do melancholických melodií fada.

15. Fado jako hudební styl je o pocitech, musíte to zažít, takže nepíšu nic a plynule přecházím na důvod šestnáctý

"Calçada" da Amália, por Vhils. Portrét královny fada Amálie Rodrigues z dlažebních kostek pod vzrostlým stromem na zastávce tramvaje 12E. Co chtít víc.

16. Street Art a to je zase dobré ochutnat na vlastní oči.

opět Vhils (vlastním jménem Alexandre Farto) tentokrát na zdi (Rua dos Lagares)

17. Sardinky a rybky vůbec. Konzervy sardinek jsou tady málem umělecké kousky a skvělý dárek z cest. My jsme si daly sardinky čerstvé a taky tresku a tuňáka a...

18. ...můžete to zkusit zapít... Gijinha je velmi sladký višňový likér v ideálním případě podávaný v čokoládové štamprli.

19. Vaší panence po prababičce se utrhla končetina. Hospital de Bonecas na Praça da Figueira je místo, kde ji zachrání. Tolik náhradních dílů na panenky jinde neuvidíte. Trošku strašidelné.

20. Chtěli jste do San Francisca, vidět Golden Gate, ale je to daleko, tak…

...můžete hledat deset rozdílů na Ponte 25 de Abril

21. Chtěli jste vidět sochu Ježíše Krista v Rio de Janeiru, ale je to daleko… stejně jako u devatenáctého důvodu - hledej 10 rozdílů - Santuário de Cristo Rei

22. Máte rádi výšky a milujete procházky po střechách a s tím souvisí důvod následující:

23. Kláštery. Protože právě jejich zpřístupněné věže a střechy umožňují překrásné výhledy z ptačí perspektivy a občerstvení. Nejen ducha :)

24. Muzea. V Lisabonu je jich spousta a jejich návštěva se určitě stane (stejně jako nevídaný a neviděný západ slunce) důvodem k další cestě do portugalské metropole. Tentokrát jsme si užily Museu Arqueológico do Carmo a to nejen kvůli expozici archeologické, ale i pro zachování budovy (Convento do Carmo) ve stavu po...

25. ...zemětřesení z 1. listopadu 1755, zřejmě nejsilnějšího evropského zemětřesení všech dob. Odhad je mezi 8,5 - 9 stupni a následky byly ničivé pro celou jihozápadní část Portugalska a Španělska a severozápad Afriky. Zahubilo přes 60 000 lidí a v tehdejší bohaté metropoli koloniální mocnosti zničilo chrámy, operu, královský palác a úžasnou sbírku uměleckých předmětů. Po otřesech následovala ničivá síla požárů a tsunami (6 metrů). Chvění na vodních plochách zaznamenala Skandinávie i Švýcarsko, zemětřesení změnilo hladiny podzemních vod, vyschly například některé lázeňské prameny v našich Teplicích.

26. Fénix, který vstal z popela. To je Lisabon. Velkorysá rekonstrukce zničeného města následovala po ročním odklízení trosek a spousta dnešních lisabonských domů má v rodném listu datum narození 1756. Velkou zásluhu na tom má markýz de Pombal, který si jednak nechal vypracovat "makroseismický dotazník" od okolních farností, aby zjistil, co a jak a kde se odehrálo, a hlavně nechal pochodovat vojáky kolem dřevěných maket domů. Otřesy! Jak postavit odolnější budovy. Dotazníky se dochovaly. Nový Lisabon také.

Na místě královského paláce nechal markýz de Pombal vystavět rozlehlé (177x192m) Obchodní náměstí (Praça do Comércio) s jezdeckou sochou Josého I. a vítězným obloukem Arco Triunfal da Rua Augusta, na který se dá vystoupat...

...a pozorovat Palácové náměstí společně s racky.

27. Sochy. Jsou všude. Na triumfálním oblouku historické osobnosti (Vasco de Gama i markýz Pombal např.), v Belému obří sousoší Padrão dos Descobrimentos (Památník objevitelů), na náměstí Rossio vysokánský mramorový sloup s Petrem IV. nebo za rohem skromnější pocta dlaždičům Monumento ao Calceteiro...

28. Stromy. Jsou neoddělitelnou a samozřejmou součástí města nejen v parcích a zahradách, ale v podstatě kdekoli na ulici, náměstíčku, dvorku a jejich umístění často působí dojmem, že jsou středobodem vesmíru a život i výstavba se přizpůsobuje jim.

29. Překvapení. Ať už je to strom na netušeném místě, neočekávaná demonstrace, pouliční tance, které probouzí sochy...

...nebo umělecká instalace v kostele.

Igreja de Santa Engrácia, Panteão Nacional

30. Kostelů je nepočítaně a vždy s nádhernou výzdobou. Tohle je barokní Svatá Engrácie, od roku 1916 Národní Panteon, kde jsou pohřbeni portugalští prezidenti, spisovatelé a také zmiňovaná Amálka, co zpívala Fado nebo fotbalista Eusébio.

Tím se dostáváme k důvodu jednatřicátému:

31. Kontrasty. Ornamenty na dlaždičkách, nečekaný typ umění ve svatostánku nebo rychlé střídání zdobnosti a sešlosti.