Ikaria 2018 - den čtvrtý - odjezd

Dnes ráno jsme se spustili na naší nebezpečnou pláž (opravdu, nad schody je varování na nebezpečné velkovlny, zákaz koupání domácích zvířátek, pokud je nemáte v plánu nechat polknout mořem, a dokonce výjimečně i zákaz kempování. K tomu veškeré telefonní kontakty na všechny záchranné složky. 

My jsme ovšem mířili k Artemidinu chrámu, jehož okolí slouží těm tlupám selfíčkařů (koukejte všichni, jsem po kolena ve vodě na nejnebezpečnější pláži ostrova... ...po ramena.... ...gloglo) jako toalety. Zkazit jsme si to nenechali, jen jsme museli čučet i pod nohy. 

Cestu k trajektu jsme měli fotografickou, vzhledem k tomu, že jsme neměli džíp, škrtla jsem velmi dobrodružnou cestu do hor a vzala zavděk podhůřím. Vesnička Arethusa je dost vysoko, je tam božský klid a krásný kostel. 

Tím pádem jsme se zafotili a zakochali a auto vrátili o chlup později, což tady nechá každého v klidu, protože tady "být v klidu" mají jako životní náplň. Nechali jsme si bágly u Reny a šli se cournout přístavem bez zátěže. 

Vyhlídla jsem si pár domků...

...a než byste řekli "jedeferryzpírea", už si to ten kolos Chios točil do přístavu.

Zdravíme z trajektu, co je Chios, loučíme se s Ikarií, máváme na Fourni, blížíme se k Samosu.



Ikaria je krásná. Ikaria je drsná. Ikaria je nevyzpytatelná. Ikaria je divoká.

Ne 4 dny, ale aspoň 4 týdny by to chtělo.