Azorský deník - 1. srpen - São Miguel

Den sedmnáctý – 1. 8.

Lagoa do Fogo – Lagoa

 

Tohle jezero by se mělo jmenovat mlžné a ne ohňové. Viděl ho někdy někdo? Já znám jenom povídačky o mracích a mlze. Zahlídli jsme ho, ale že bychom ho viděli… Na pobřeží slunečno a pětadvacet, nahoře mlíko a osmnáct, prší, mží nebo jde mrak (a to vyjde nastejno) a fičí vichřice. Dole u moře je pocitově třicet nahoře dvanáct. Úplný Krušný hory. Zkusili jsme dnes každé Miradouro tam i zpět a jenom v jednom případě jsme spatřili na chvilinku hladinu. 

 

Lagoa do Fogo

Tak jsme vyměnili jezero za Jezero a zasekli se ve městě Lagoa. Číslo jedna: keramická továrnička Cerâmica Vieira. Na dvorku jsou kupky hlíny, stačí si vybrat, kruh se točí, pece jsou rozžhavené a šikovné ruce malují azorské motivy na již vypálené hrnečky, květináče, misky, talíře i dlaždičky. A taky trochu suvenýrů je potřeba. 

V polovině 19. století Bernardino da Silva založil keramickou továrnu, o kterou se v současnosti stará již pátá generace rodiny.

 

Jde ve skutečnosti o spoustu malých domečků, ve kterých jsou jednotlivé provozy, můžete jimi volně procházet a pozorovat zrod misky, hrnečku, květináče, dlaždičky...

 

Původní pec, dnes již nepoužívaná.

Je to jediná kermická továrna na Azorech s tradiční ruční výrobou od kruhu, forem až po tradiční zdobení modrou barvou, převážně květinovými motivy.

 

Každá dlaždička (azulejos), kterou jsme na ostrově potkali, se narodila tady. Vzorník motivů je nekonečný. Užitná keramika je známa jako „louça da lagoa“ (nádobí z Lagoa - jezerní nádobí).

 

Číslo dva: Observatorium… Tady jsem si chvíli myslela, že mají pro urážku starostenský nohy nadosmrti zavříno, soudě podle masivního zámku a prachu kolem dveří (jinak je tu totiž všeobecně všude čisto a vymeteno), ale v půl třetí, jak slibovali na ceduli, otevřeli. Bylo nás celých dvanáct zájemců: půlka Portugalci a čtyřčlenná rodina z Anglie. Takže prohlídka byla dvakrát tak dlouhá, protože dvojjazyčná. Ale to vůbec nevadilo, ten vulkanolog geolog byl zapálený pro věc, říkal strašnou spoustu zajímavých informací (a ne, nepobrala jsem to všechno) a bavil ostatní a nejvíc asi sebe. Děti u krásného krystalu kalcitu směle přesvědčoval, že než se cpát dokola, sýry, jogurty a mlékem, budou mít rychlejší a jednodušší sbaštit tenhle šutr. Viděli jsme moc zajímavé fotky i filmové záběry z ostrova Faial z roků 1957 a 1958, kdy došlo k erupci a ostrov se sice zvětšil o nějaký ten kilometr čtvereční, ale během soptění zmizely některé vesnice a byl poškozen maják na pobřeží. Pomoc postiženým sponzoroval také J. F. Kennedy, ve Státech byl nabídnut azyl asi 1500 lidem a tehdy začal zhruba dvacetiletý odliv obyvatelstva Azorských ostrovů. Ač i tahle nejnovější část ostrova Faial již zvolna a skromně porůstá lišejníky, jde o nebezpečnou oblast a náš průvodce se velmi nevybíravě vyjadřoval o cvocích, kteří na tu mladou, čerstvou a tenoulinkou prachovou slupku lávy chodí, či dokonce jezdí na kolech. "Ať si jdou na Pico, šílenci, to je bezpečná sopka. Tam můžete skákat, dupat…  …prosím vás! Nechoďte tam ale, když se mění počasí" (to je tady přece denně?!) "vyjdete za slunce, jdete, jdete, najednou mraky, mlha, dvakrát se otočíte, a už letíte dolů". Tak jsme si rozšířili obzory hned o dva další ostrovy. V noci se nám bude zdát, jak padáme z nejvyšší portugalské hory Pico nebo se řítíme do čerstvé monogenetické sopky na Faialu. Dobrou noc.

Čekáme, jestli otevřou Observatóio Vulcanológico e Geotérmico dos Açores

Co se vyrábělo tady, netuším. Lagoa je město, kde nazdobenost hraničící s kýčem střídá zanedbanost a schátralost, která tím kýčem zavání taky.

Miradouro da Barrosa na zpáteční cestě. Foceno z auta, protože mně se kvůli větru dveře nepodařilo otevřít, zatímco na kafrově straně málem uletěly do hmlista. Takže fotograf vystoupil, vzdoroval poryvům a stoprocentní vlhkosti, a to celé naprosto zbytečně, protože žádná trhlina v mracích se nekonala a jezero nebylo vidět ani vteřinu. Dobrou noc.