Den patnáctý – 30. 7.
Sete Cidades – Sedm měst
V přípravných
poznámkách k dnešnímu dni mám mj. toto: vyhlídka M. da
Boca do Inferno – 6-19 hod (asi) – na Sete Cidades – závislá na bezmlžnu a
bezmračnu 😉 kvůli davům čím dřív, tím líp.
Tak
jsem to zase zkusila. Že by bylo fajn, kdybychom (kvůli světlu pro fotografa)
dnes vyrazili dřív. Fotograf: „Přece nepojedeme bez snídaně!“ Samozřejmě, že
ne, ale nemusíme ji pojmout jako poslední jídlo dne a strávit u ní hodinu… Nic.
Taky možná nebudeš rád, když se na tom místě budeš mačkat s další spoustou
lidí. Jela bych raději dřív, než tam dorazí davy?! Fotograf: „Ještě jsem neměl
párečky a ten fíkový džem! Tady nikde žádný davy nejsou.“
Takže co myslíte?
Proč jsem mu neřekla, že by bylo dobrý tam bejt dřív, ať mu tam lidi nelezou
s těma tyčema, ať mu tam ty lidi nelezou vůbec! Kde se ty lidi pořád
berou?! Odpověď dostal po návratu na parkoviště (když jsme přijeli, bylo nás
pět (aut), teď tři autobusy a počet aut 40+ (stála na obě strany do zatáčky
podél slinice pořád pryč). Zkrátka a dobře Miradouro da Boca do Inferno na
kalderu Sete Cidades je kapku populární.
 |
| Nejprve jsme ale ve výšce 745 mnm potkali Lagoa do Canário – jen 3 metry hluboké |
 |
| cestou na Miradouro da Boca do Inferno |
To jí na kráse neubírá, a když máte
kliku na počasí, stojí rozhodně za to.
 |
| Stěny kráteru ční strmě nad jezerem až do výšky 300 metrů. Lagoa Azul. Modré. |
Pohled dolů na jezera i okolní srázy je
úžasný a k odlišné barvě Lagoa Verde a Lagoa Azul se váže velmi tradiční
pověst o nenaplněné lásce a vyplakaných očích zelené a modré barvy.
 |
| Lagoa Santiago obklopené hustým lesem je ve výšce 334 mnm a hluboké je 29 metrů, ten bílý lem okolo je široký pás hortenzií kolem silnice. |
Jak přišlo
ke svému názvu jezero Santiago, netuším. Zato vím, že v hotelu Monte
Palace se dnes už neubytujete. Zkoušeli jsme to. Sice nám na uvítanou nahodili
červený koberec, ale jinak veškeré služby pokulhávaly.
 |
| Hotel abandonado – Monte Palace |
V recepci byl
průvan, výtahu jsme se ani po předlouhém trpělivém postávání nedočkali a museli
jít i s kufry pěšky.
 |
| impozantní vnitřní hala a výtahová šachta |
Měli jsme samozřejmě ty nejlepší pokoje až ve třetím
patře s terasou a výhledem na jezera, takže se nám zavazadla dost
pronesla.
 |
| pohled z terasy "našeho" pokoje: Lagoa das Sete Cidades (Sedm Měst) – dvojjezero dvoubarevné: Lagoa Azul a
Lagoa Verde (podle očí pastýře a princezny), největší azorské jezero – 4,37 km2, polovina sladkovodních zdrojů
ostrovů, hloubka 33 m (nejhlubší na Sao Miguelu), ve výšce 259 mnm |
Netekla teplá voda a koberec rozhodně potřeboval vyluxovat.
Spokojeni jsme
byli jen s tapetami a květinovou výzdobou. Ale není to málo?
Zvlášť když
jsme dostali hlad a zjistili, že číšník i kuchař mají volno a plotna je studená
(nezaměňovat se studenou kuchyní, ta by byla zlatá).
 |
| Jídelna. Hotel byl v provozu jen dvě sezóny (v 90. letech), pak byl pro nezájem zavřen. Dnes je zájemců o ruinu tolik, že si nějaký podnikavec u silnice otevřel stánek s rychlým občerstvením. |
Je nám velmi líto, ale
tento hotel nemůžeme doporučit!
 |
| Celá kaldera byla původně
sopka vysoká asi 1200 m a vybuchla v polovině 15.století (za těmi vrcholky není obloha, ale oceán, nebe až malinko výš) |
Dojem jsme si spravili až dole ve vsi, co se
jmenuje Sedm Měst. V bufetu Lagoa Azul jsme spořádali rybek, co se do nás
vešlo, zatečkovali to sladce (to se tady fakt musí, oni jsou neuvěřitelně
kreativní a jestli jsem si něčím jistá, tak že se tady nikdy neprochutnáme
dezerty až na konec nabídky).
Pak jsme se jeli podívat k jezeru, tam bylo
krásně a byla tam lavička…
 |
|
Jezero nemá žádný odtok – při deštích často zaplavovalo vesnici
Sete Cidades – v roce 1936 byl vykopán tunel odvádějící přebytečnou vodu do moře.
|
…a kafr udělal tu samou chybu, co na řecké pevnině.
Odložil průvodce a ten se vypnul. Když jsem se vzbudila, bylo pořád krásně, jen
o něco později, tak jsem proškrtala program a vyrazili jsme rovnou
k akvaduktu, poslední atrakci dnešního dne.
 |
| hledej značku |
 |
| Akvadukt přiváděl vodu z jezer Empadadas do hlavního města ještě koncem 19. století. |
|
 |
| Jezera jsou ve výšce 760 mnm, v oblasti, kde hodně fouká, proto jsou oblouky doširoka, aby větru nebránily... |
 |
| ...a ve stěně jich je devět, takže se nedaleké místo jmenuje Vyhlídka devíti oken |
 |
| My jsme ale neviděli nic. |
Cestou se ze slunečného
krásného dne stala mlha, mžení, drobný déšť, ofuk a hnus. Nemám prospávat
slunečno 😉 Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat