Cesta do Svaté země - 5. 5.

Od Heroda k neviňátku

Dnes jsem na Herodionu myslela na vás na všechny. Moc pěkné šutříky. Herodion nešlo přehlídnout po staletí, ale teprve velmi nedávno (2007), našli Herodovu hrobku, respektive tři sarkofágy a usnesli se, že v jednom z nich byl i Herodes. 

Mauzoleum

Na místo jsme se dnes dovezli s místním řidičem Ramim, a ten se s tím opravdu nemazal. Jenže tady tak jezdí všichni. 

Pohled shora na nejbližší osady a městečka

Herodium vidíme z okna našeho hotelového pokoje. Vypadá jako sopka. Herodes nechal kopec uměle navršit a po své smrti zasypat. Na něm a pod ním nacházel útočiště, když byl Jeruzalém plný poutníků. Asi byl trošku asociál. A rapl, co pro svou touhu po moci a potřebu po sobě něco navěky zanechat, nechal nejen vraždit neviňátka, ale i své syny a nejoblíbenější manželku... Jako vojevůdce a budovatel frajer, ale jako člověk asi magor. 

No, kopec je to parádní a my viděli jednu ze tří cisteren, hrobku (mauzoleum), soukromé divadlo (pro 300 lidí) a Herodovu lóži, menší lázně, přijímací sál a shora pak pod kopcem v Dolním Herodiu bazén a větší lázně... Moc pěkné.

Pak jsme přejeli zpět do Betléma, a to tak, že až na náměstí, kam busy nesmí, ale Rami říkal, že je to v pohodě, páč má kontakty. Jak tady život funguje, to je na povídání na několik dlouhých večerů. To, že máme průvodce, který je tu jako doma, přináší neuvěřitelné momenty a zážitky.

Takže v poledne jsme byli na hlavním náměstí, na kterém je na jedné straně radnice, na druhé nejhlavnější mešita, na třetí Mírové centrum, a na čtvrté Bazilika Narození Páně. Asi jako kdyby nás v Praze dovezl autobus pod orloj😁 

Chrám Narození Páně

Před obědem jsme se těsně před uzavřením protekčně vnutili do kostela svaté Kateřiny a do Jeronýmovy jeskyně pod ní...

Nevídaná věc! Liduprázdný kostel Sv. Kateřiny

 

Sv. Jeroným strávil v Betlémě od roku 386 až do své smrti 30 let (mj. překládáním bible)

Po jídle jsme si vystáli frontu na jeskyni Narození Ježíška a místo, kam ho přenesli do jesliček.

Tak tady se prý narodilo Jezulátko

 

Jsme už skoro v Judské poušti, ale na tomto místě bývaly pastviny (Pastýřská pole). Poměrně brzy po smrti Ježíše byl nad jeskyní jeho narození postaven přístřešek, do kterého chodili věřící Krista uctívat. Císař Hadrián tu proto just nechal postavit roku 136 svatyni zasvěcenou bohu Adonisovi.

Chrám Narození Páně

 

Za vším hledej Helenu. Ta a její syn Konstantin tu ve čtvrtém století nechali postavit jeden z nejposvátnějších křesťanských kostelů na světě. Baziliku zase byzantský císař Justián I. ve století šestém. Pak se tu proháněly dějiny a nějaké ty bitvy, trošku se ubralo, něco přistavělo, hodně chátralo, opravovalo v 15. století a pak zase chátralo, střechou zatékalo... V roce 2013 označilo UNESCO chrám za světové dědictví, a tak se přistoupilo k opravě. Palestinská samospráva ustavila komisi místních křesťanských představitelů, která na renovaci dohlížela a k její realizaci najala firmu z Itálie. Zhruba deset procent trámů bylo nahrazeno dřevem, dovezeným ze starých zničených kostelů právě odtamtud.

 

Zrestaurovaná mozaika

Tak jsme si dnes přidali k místu, kde se zapaluje olympijský oheň, i místo, odkud každý rok putuje Betlémské světlo.

Cestou k Mléčné jeskyni jsme si dali arabské kafe s kardamomem

Mléčná jeskyně je místem, kde Svatá rodina před svým útěkem do Egypta pobývala, a kde Marie kojila svého syna. Kapka mléka, která ji ukápla, zbarvila jeskyni do bíla. Jeskyně je členitá a půvabná. Ženy marně toužící po dítěti chodí si sem odškrábnout trochu toho světlého tufu ze stěn, který rozmíchaný ve vodě vypadá jako mléko. Pak to vypijí a zdejší nástěnka je plná děkovných dopisů (asi 180 za rok) a i fotek miminek. A teď to nejlepší: chodí sem ženy napříč náboženským spektrem. Prostě to funguje na křesťanky, na židovky i na muslimky. Podle prohlášení papeže Řehoře XI. z roku 1375 je toto místo uznáno církví jako svaté místo.

V roce 1872 postavil nad jeskyní řád Františkánů malý kostelík

V roce 2007 zde byla otevřena nová moderní kaple zasvěcená Matce Boží, která je s Mléčnou jeskyní spojena chodbou

V moderní kapli je vždy přítomna jedna ze sester Řádu Sester věčného Uctívání Nejsvětější Svátosti. Svou denní modlitbou u Mléčné jeskyně přispívají sestry v extrémně obtížné politické situaci k obnovení míru ve Svaté zemi. V Mléčné jeskyni byl docela nával a tuhle kapli jsem tím pádem objevila rychle a dřív, než všichni ostatní. Nádherný moment, krásné světlo, jen tichá modlitba... Jedna z nejhezčích chvilek v Betlémě.

 

Během výkladu ještě na cestě před vstupem do jeskyně došlo k několika vtipným momentům v souvislosti s vymodlenou možnosti otěhotněni po návštěvě této. Za smích jsme byli sprdnuti a několikrát okřiknuti... V jakém je to ale kontrastu, když hned za rohem se vám na ulici snaží vnutit všechny ty luxusní šátky a velbloudy a trička, jsou vtipní, jak nahlásí, že tenhle kousek je levnější, protože je z Číny, ale tohle je originál, třikrát dražší, ale originál, ORIGINÁL, chápeš?!  A dokonale spolupracují. První naháněč zjistí, odkud jsi, druhej už ti řekne "Ahoj!", třetí hlásí roztomilou češtinou: "Pivo, kola, džus, vodka, jedna vodka - pusa zdarma!" A z třetího už se line naše hymna. Oni si nekonkurují, ale spolupracují a je to místy zábavné. 

 

 

Když jsme udělali kšeft betlémským obchodníkům, pozval nás syrský ortodoxní křesťan (mají tu malinkou čtvrť) na ukrutně dobrý čaj. Máta, šalvěj a řecký horský(?) - tak nějak mi to připadalo. Je nás tolik a on si u toho ještě zpíval 😇

Betlém je opravdu zvláštní. Tak důležité místo pro křesťany, kteří tu mívali početní převahu a dnes jsou v menšině. Pole pastýřů mají v úctě i Židé. Vždyť právě zde na svých pozemcích potkal praotec Boaz pozdější manželku Rút a z jejich potomstva se narodil slavný král David. Tady pásal svá stáda, tady byl – možná právě v jedné ze zmíněných jeskyní – pomazaný Samuelem za krále Izraele.

Betlém je v zóně A, takže Izraelci sem nesmí, a když izraelský taxikář nabere v Jeruzalémě turistu, který chce do Betléma, většinou to prý riskne a doveze ho tam, nicméně porušuje zákon. 

Domotali jsme se dva kiláky k hotelu, dali si brzkou večeři a honem do postele. Zítra snídaně v 5:45, máme to nadívané: Jericho, jeskyně Kumránskych svitků, Masada a Mrtvé moře.

Dnes bylo kolem 30 stupňů, ale pak se zvedl vítr, přihnal mraky a písek z Judské pouště, teplota šla lehce dolů, takže bychom to mohli zítra přežít.

Dobrou noc.