Cesta do Svaté země - 8. 5.

Nové a novější, staré a starší

Šalom! Erev tov! Lajla cher!

Dnes už byl druhý pracovní den, tak jsme se z Betléma dostali celkem svižně, ale ucpávka před Tel Avivem byla mega brutální. Je to otravně nekonečné, ale pozitivní je, že se dozvíme od Karla obrovskou spoustu informací.

Náš dnešní řidič je machr, protože vjet s autobusem do úzké uličky "Ve stínu kopce", zaparkovat v ní a v klidu na nás počkat... Pěkná práce 😊

A co že na nás čekalo v téhle ulici s poetickým názvem? Dva domy se společným jmenovatelem, které od sebe dělí 20 let. Jako první tu v letech 1961 - 1963 vyrostl Dubinerův apartmanový dům. Autory jsou Alfred Neumann (1900-1968) a jeho žáci na Technionu Eldar Sharon (1933-1994) a Zvi Hecker (*1931). 

Základní tvar Dubinerova domu je podlouhlý šestiboký hranol, složený z menších šestibokých hranolů. Sedmipatrová budova kopíruje prudký svah a na první pokuk vůbec na tolik nevypadá. 

Horní tři podlaží přečnívají přes spodní a v nejvyšším je vstup z vrcholku kopce přes most. Vyběhla jsem po schodech vedle domu právě sem a postupně se spouštěla dolů členitým domem, nakukovala na dvorek a zádveří, terasy a balkonky, předzahrádky a zákoutí. 

 

Funkčně se to jeví dokonale, mikroklima ideální, dostatek stínu a chládku po celé léto. 

330 metrů každého patra je rozděleno do dvou nebo tří bytů s napůl zastřešenými polygonálními terasami s výhledem (původně v roce 1963) na Judskou vrchovinu nebo na moře.

 

Přes ulici ovšem vyrostl mezi roky 1984-1989 Spirálový dům. Tentokrát jako dílo samotného Zvi Heckera, který o něm řekl něco v tomto duchu:

 

"Je to dílo s neúplnou přesností. Protože je tak přesná, nelze ji dokončit. Neúplnost Spirály je i její poezií, protože poezie je nejpřesnějším vyjádřením naší potřeby přesnosti. 

 

Jakkoli je Spirála expresivní, nelze ji pochopit. Mluví mnoha jazyky současně...   ...Spirála je miniaturní babylonská věž." 

 

No... líp bych to neřekla.

Pro většinu stavařů byl velký zážitek návštěva Porterovy školy environmentálních studií v Tel Avivu, i když měl někdo výhrady ke korozi😊

architekt Yasha Jacob Grobman (předseda poroty České ceny za architekturu v roce 2021)

 

V té vzducholodi, co je ve skutečnosti kapsle, je zasedačka.

Pro mě byl naopak obrovský zážitek oběd. Nejen proto, že to bylo jednoznačně nejlepší jídlo, ale hlavně ten příběh. Kde jsme jedli, a kdo nám uvařil.

Tak nejprve kde:

Pohoří Karmel (Boží vinice) je překrásná zalesněná krajina, asi to nejzelenější, co můžete v Izraeli vidět. Je to místo, kde Eliáš vyzval Baalovy a Aštertiny proroky na souboj (schválně, komu to dřív chytne - odtud Eliášův oheň). Také je to místo, kde ve 12. století vznikli Karmelitáni. Hlavně ale jsou tu dvě drúzské vesnice a v jedné jsme u pana Mezieda královsky poobědvali.

A teď kdo:

Drúzové jsou vlastně Arabové, kteří se odštěpili od Islámu v 11. stoleti. Mají náboženství, o kterém toho moc nevíme, jsou v tomto směru dost uzavření. Jinak jsou ovšem srdeční a přátelští a ještě jsou vyhlášení svou kuchyní. Chvilku měli i svůj stát, ale na ten, klíďopíďo, rezignovali. Komunity najdeme v Sýrii, Libanonu a Izraeli. Jsou naprosto loajální k zemi, ve které žijí. Nejen v případě Izraele až tak, že se dobrovolně účastní vojenské služby a jsou připraveni jít do zbraně tuto zemi bránit. Čímž se může stát, že stojí třeba proti syrskému Drúzovi. Ale podle slov jednoho z nich, je to pořád lepší, než starosti se státem. Mimochodem izraelští Arabové na vojnu nemusí, takže je to hodně výjimečná věc.

Ono je to tu mega komplikované všechno... Nábožensky, historicky, etnicky, lidsky, politicky... To bych se upsala... 

Po obědě nás čekala Caesarea přímořská

starověký přístav a město vybudované Herodem, 

které bylo po dobytí Římany městem hlavním zdejším. 

 

Vodu do něho přiváděl akvadukt,

který jsme taky okoukli, 

a u kterého se i někteří koupali. 

A někteří ne, protože se včera málo oblíkli, nastydli a mají rýmičky. Holt jeden den 40 u Mrtvého moře a druhý den 20 v Jeruzalémě...

Hned vedle je nová moderní Caesarea, nejluxusnější rezidenční čtvrť v Izraeli s takovými obyvateli jako je Ezer Weizman nebo Benjamin Netanjahu. A také s 18 jamkovým golfovým hřištěm. Nezastavujeme, projíždíme.

Cestou domů na jih (a východ) jsme prozměnu chytli opět zácpu, i když na sever byla mnohem větší, protože se západem slunce (v tom okamžiku začíná Židům den) začal svátek Lag ba-omer (a na severu je nějaké město, kam se hodně jezdí slavit). Takže se pálí ohně a malým chlapcům (kterým už byly 3 roky) se poprvé stříhaji vlasy a nechávají se jim jen pejzy.

Tady je furt něco: buď slaví Židi nebo Arabové nebo křesťani nebo je demonstrace.

Po večeři nás čekalo ještě malé překvapení, ale o tom až někdy jindy. Dnes už jen: Lajla tov