Santana, Faial, Porto da Cruz
Naplánovala jsem... Dvojitou levádu z a do Ponta do Sol. Jenomže. Tentokrát ponocoval kafr, tak jsem ho ráno nechala spát a improvizovala zas. Abychom to za á stihli a za bé tam bylo slušné počasí. Začíná to být složitější. Když kafra vzbudil jeho spolužák telefonem, měla jsem už vybráno.
Jeli jsme nejprve do Santany omrknout tradiční domečky, ve kterých jsou dnes prodejny stejně tradičních suvenýrů :) Ovšem květinářství jsem nevynechala, protože lodna se sukulenty před vchodem mě dostala. U nás na výstavách se v takové přepravce dá vybrat z desítek exemplářů vyrovnaných jeden vedle druhého. Tady jich bylo šest. Takové megakvětáky jsem ještě neviděla.
Podařilo se nám nezmoknout a přes miradoura se posunovat přes Faial, okolo starého mostu, přes další miradoura – to už jsme stavěli na každém metru, protože Orlí skála je opravdu dominantní a zaslouží si vlastní fotokatalog.
A najednou jsme byli v Porto da Cruz a vtrhli do plného provozu destilerky. Cukrová třtina tu roste zdatně, i když její období slávy je už stovky let za zenitem.
Vytlačena levnou konkurencí z karibiku stala se opět jen lokální surovinou. Ale rum se tady pořád těší dobré pověsti a jeho bílá varianta je nedílnou součástí ponchy.
Ochutnali jsme šestiletou hnědou verzi a nemohli ji tam nechat. Nemám nejmenší ponětí, jak všechen ten chlast nacpu do kufrů. Tolik vína a rumu jsme odnikud ještě nevezli.
Oběhli jsme místní kopec s pevností, který je odvážně vyšpulený do moře, ale vzhledem k tomu, že je přímo naproti té obrovitánské Orlí skále, nikdo jeho odvahu pořádně neocení.
Zkouší na sebe ještě upozornit experimenty s lávou v nejrůznějších variantách, vyhovněnou do moře, dokonce v několika odstínech černé...
ale byly nás jen jednotky fanoušků, kteří se na to šli podívat zblízka. To se s návalem na ochutnávce rumu vůbec nedá srovnat.
Na odvrácené straně (nikoli měsíce, ale toho kopce) je místní plovárna v madeirském (i azorském) stylu – bazénky o patro výš, než je hladina moře, což nezaručuje, že se za vámi moře občas nepodívá. V některých dnech nejen, že nakoukne, ale i se zdrží a koupaliště ovládne. Když si balí svých pět švestek a odjíždí zpět, přibalí i co mu nepatří. Ať se nikdo nediví, že se tu ztrácejí turisti.
V místní vyhlášené restauraci jsem si dala krevetový salát a kafr šel odvážně do červené ryby. Už zas! Ale byla moc dobrá, až jsem mu ji trochu záviděla. Taky jsme nakrmili našeho Forda. A když už jsme na silnici – dnes byl svozový den, takže mě ráno vyděsili popeláři, kteří by tady taky zasloužili metál, protože ten svah je fakt neskutečný. Ostatně popelnice určené k vysypání dávají místní tak, že je zapřou do škarpy (ta tu vede mezi domy a silnicí a je dost hluboká na tu hromadu vody, co se tu furt valí) a ubrzdí o barák. Když je popeláři vysypou, prázdné do té strouhy položí, aby je vítr neodbrzdil a neskutálely se dolů. Květinovou výzdobu před domem jsem už viděla vyřešenou tak, že tomu květináči prostě seřízli dno podle sklonu silnice. Nájezdy do garáží nejdou popsat, to budu muset vyfotit. Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat