Řecko 2016 aneb Cesta tam a zase zpátky - den osmý a devátý

Ζαγόρι, Zagori

„za gori“ – za horama – záhoří -  bratři Slovani

Tentokrát vynecháme fakta a data - suchá a usušenější.

Většina cestopisů, které jsem objevila, obsahovala podobné věty: „podcenili jsme počasí“, „zaskočil nás neschůdný terén“, „nečekali jsme sníh v této roční době“, „bouřka nás zastihla nepřipravené“, „náš časový harmonogram byl v troskách, tma přišla nečekaně“, „voda byla najednou po ramena, přišli jsme o batohy i foťák“ nebo naopak „neměli jsme dostatek vody“… No není to pozvánka na výlet?

Mimo jiné bych ráda nakoukla do nejhlubšího kaňonu na světě. Prý to má potvrzené v Guinessově knize rekordů. Rozhoduje i poměr šířka – hloubka? Asi. Nebo platí, že Řekové mají všechno nej. Takže: šířka několik desítek metrů až skoro 500 metrů. Hloubka klidně ke kilometru. Kdo má závrať?

V horách najdeme přes 40 tradičních horských vesniček s kamennými domky. Vesnice dříve spojovaly jen dlážděné cesty a přes řeky a rokle se dodnes klenou krásné mosty. A všechny jsou fotogenické J

Abych si mohla vyfotit svůj první most, musela jsem vlézt do řeky Aoos. Na dně neschůdné šutry (jeden jsem si vzala na památku), teplota vody z hor žiletková. Ale krása! 

Do řeky Voidomatis jsem nelezla. Ta mlha, která se po ní válela působila tak strašidelně...

...co kdyby vylezla nějaká příšera!

Sem jsem naopak hupsla. V horách voda vymlela takové úžasné bazénky různých tvarů, velikostí a hloubky. Museli jsem projít dál proti proudu, protože večer byla bouřka a liják spláchl i zeminu, která se nahromadila v těch spodních nádržkách. Ale horní už byly propláchnuté. Voda kaskádovitě pádí dolů z vany do vany (na teplotu si taky musíte chvilku zvykat), a přestože jsme tu nebyli sami, na každého se dostalo. K. se opaloval na plotně nade mnou a absolutně nechápal mé nadšení a potřebu se tady dvě hodinky ráchat. Pak přišli starší manželé a ti zkoušeli sjíždět i ty tobogány mezi bazénky. Jistojistě si prodřeli plavky, ale vypadali přešťastně. Ostatně já mám tyhle chvíle taky v konzervě na horší časy.

Krásný kostelík ve vesnici Μικρό Πάπιγκο, což je roztomilá vesnička, která má nad sebou...

...takovou malou skalku. Astraka.

Do Papiga se dostanete jen po téhle špagetě.

Tak to byl den osmý v obrazech a hned se pustíme do devátého:

První paprsky šimrají most Kokkori.

Vesnička Vradeto je nejvýše položenou obcí v Zagori (1340mnm).

A pyšní se překrásnou dlážděnou cestou do vesnice Kapesovo. Je to jedna z nejnáročnějších cest, přes tisíc schodů padá v serpentýnách dolů do rokle, pak dva mosty a cesta zase stoupá do Kapesova, které vypadá, co by kamenem. Ale ne! Čučím asi v půlce cesty (Vradeto - dno rokle) přes "zábradlíčko" na pokračování směrem dolů. Nikde nikdo, jen spousty ještěrek a pokřikující cikády.

V Kapesovu jsme si dali frapé a K. něco přesladkého čokoládového.

A tohle už je most Kalogeriko nedaleko vesnice Kipi. Houseňák jeden roztomilej!

U Kipi je i Milos. Most u mlýna.

 

Večer jsme se rozloučili se soutěskou Vikos. Dobrou noc.