Ale ještě aspoň na chvilku zpět do Řecka. Ráno jsme si opět dali zabijáckou snídani určenou rotě před bitvou a vydali se nikoli nejkratší a nikoli nejpohodlnější cestou k dálnici. Zaručeně ale nejkrásnější. Přes Baros. Ani slova, a bohužel ani fotky, nemohou zachytit tu nádheru a rozmanitost. Každý kousek hor je jiný a museli bychom se ufotit a stejně by to nebylo nic platné. Ostatně naše průměrná rychlost byla asi 16 kiláků v hodině, byli jsme víc kolem auta, než v něm a neřešili medvědy, zmije ani vlky. Cesta může být cíl.
I tenhle kopeček má přes 2000 metrů. Hledejte ovečky.
Tyhle nehledejte, ty se našly samy a zabraly celou silnici, ale můžete je spočítat
(foceno přes čelní sklo, hlídací psi se tvářili nekompromisně).
Opravdu se nám odsud nechtělo...
...i když každá další špageta byla pozvánka na pokračování v cestě,...
...která občas chyběla
(spojovačka: spojte zřetelnou bílou krajnici v pravém dolním rohu s nezřetelnou krajnicí naproti a máte původní stav)...
...pak se stala zase dokonalou...
...aby si ji za další zatáčkou příroda brala zpět z obou stran.
ευχαριστώ
Ελλάδα
Žádné komentáře:
Okomentovat