Soluň,
Θεσσαλονίκη, Thessaloniki
Trocha historie
nikoho nezabije aneb suchá a ještě usušenější data a fakta.
Kde se vzala
Soluň? Kassandros měl za ženu ségru Alexandra, která se jmenovala Thessaloníké,
protože se narodila v den, kdy zrovna táta Filip vítězil v Thesálii
(níké = vítězství). No a po ní Kassandros pojmenoval nové město, které založil
(315 př. n. l.) na místě starověké osady Thermae. V zálivu. Byl to dobrej
nápad. Přístav = obchod = peníze… A taky jo. Brzy si město razilo vlastní
mince.
V roce 146
př. n. l. se Makedonie stala římskou provincií a Salonica jejím hlavním městem
a sídlem místodržícího. Strategická poloha!
Ta se ještě umocnila, když postavili silnici Via Egnatia spojující Řím
s Byzancí. Neuvěřitelný počin. 1120 kilometrů až do Konstantinopole. Šest
metrů široká krasavice silnice.
Křesťanství to
tu mělo zprvu těžké. Když poprvé dorazil apoštol Pavel, hnala ho místní
židovská komunita fofrem pryč. Podruhé (v r. 56) se mu podařilo zdržet
dostatečně dlouho, aby založil kostel a později sepsal své dva listy Soluňským
(nejstarší dochované křesťanské dokumenty). Co se památek římského období týká,
setkáte se tu se dvěma jmény: Galerius a Dhimítros*. První byl římský císař –
vládce východní říše. Ten druhý byl vězněn a popraven a najednou tu byl sv.
Dimitrij*, první místní křesťanský mučedník, patron města. Křesťanství je tu.
Soluň byla od
vlády císaře Justiniána I. (527-565) až do r. 904, kdy ji vyplenili Saracéni,
nejvýznamnějším byzantským městem. Po Konstantinopoli, samozřejmě. Takže
BYZANTSKÉ památky předčí svou početností (a prý i krásou) ty římské.
No a pak kdekdo
drancoval, ale taky dvě staletí zlatý věk. Na začátku
12. století tu žilo asi 150 tisíc obyvatel! Tou dobou měl Londýn asi 25 tisíc,
Paříž možná 50 (Konstantinopol 200 tisíc, v Praze kolem 15 tisíc.). V r.
1430 přišli Turci. Turci, Turci, Turci… (řecká armáda osvobodila město 25.
října 1912 – zrovna na svátek sv. Démétria* – to je náhoda).
*všechny
varianty jsou prý správné J
(a tak je to furt)
Město mělo
krásnou směsku obyvatel: vyznavači řecké ortodoxní církve, osmanští muslimové
(od r. 1430, kteří mu říkali Selanik), Slované (Soluň), Albánci, Arménci a
největší židovská komunita v Evropě Osmany tolerována, Řeky často odmítána
(Salonik, Salonicco – „matka Izraele“).
V roce
1917 vypukl obrovský požár a popelem lehla celá židovská čtvrť (a s ní i
32 synagog). Během osmi let postavili Soluň novou, secesní… Z židovské
čtvrti se dochovala jediná synagoga. Jeden z největších židovských
hřbitovů na světě zničili v roce 1944 nacisté. Na jeho místě v roce
1948 postavili Řekové univerzitu a výstaviště.
Symbolem města
je Lefkos Pyrgos (Bílá věž). Tady si taky užijeme různorůzných názvů.
V době svého vzniku (15. stol.) to byla „Lví věž“ v pevnosti
Kalamaria. Pak to bylo vězení. V roce 1826 tu popravili vzbouřené janičáře
– „Krvavá věž“. Nebo „Rudá věž“. A když
ji jeden židovský vězeň v roce 1890 nabílil… „Bílá věž“. Stejně není bílá.
Rotunda měla být Galériovým mauzoleem, ale nikdy se jím nestala. Zato stihla být křesťanským kostelem, pak mešitou a znovu kostelem - Sv. Jiří (to je i dnes) a památkou na seznamu UNESCO. Jediný nezbořený minaret a současně zřejmě nejstarší křesťanský kostel ve městě. To jsou věci.
Žádné komentáře:
Okomentovat