Zápisky z cest: ve středu jsme ukrojili 1198 kilometrů a na čtvrtek
jsme si nechali jen 371. Ovšem! Oč je zbývající cesta kratší, o to je
rozvernější. Ta země mezi Srbskem a Řeckem je prazvláštní. Naprosto pomiňme
skutečnost, že to byla první (a poslední) celnice, která chtěla vidět víc, než
jen pasy a dožadovala se i dokladů k autu. Ale! Hned, jak jsme zaplatili mýtné
a vjeli na dálnici, stala se tato staveništěm s jedním zúženým pruhem a
maximální povolenou rychlostí 80 kilometrů v hodině. Šedesát, padesát, čtyřicet,
třicet! A protože tu měří a kasírují, byl to pro K. takový pěkný kurz
sebeovládání. Zvládl ho na jedničku. Po té, co jsme policajty potkali v protisměru
a i v tom našem, zatvrdil se natolik, že důsledně dodržoval tu zatrackanou
třicítku na velmi slušném a přehledném úseku a statečně snášel skutečnost, že
je lokomotivou nekonečného vláčku supících domorodců. Pomsta přišla brzy. Když
se dálnice stala zase dálnicí a my zrovna předjížděli nějakého pomalíka, došlo
k prvnímu smrtelnému vyděšení. Víte, jak u nás občas potkáte v levém rychlém
pruhu dobře označené, blikající auto údržby, které seká trávu na tom
prostředním mezisměrném pruhu nikoho mezi svodidly. Tak takhle daleko tady
nejsou. S mechanizací, myslím. Na nás se prostě najednou vykutálel hlavou
napřed chlap se strunovkou. Moje nervy! Tím to ale neskončilo. Minutu na to se řítili
na naše čelní sklo střemhlav dva čápi, kteří to zvedli těsně před námi, div, že
nebrnkli těma nekonečnýma nohama o stěrače. Vzápětí po mostě nad námi projel červený
double-decker. Nekecám! Ale je pravda, že jsme asi vteřinu zvažovali možnost,
že nám ráno Majka dala něco do kafe. Zbytek cesty probíhal v pohodě, střídavě
jsme platili mýto a pádili tou třicítkou, jenom když tuto závratnou rychlost
ještě snížili na dvacet, řekl K., ať držím volant a vypadalo to, že přeleze na
zadní sedadlo… Jenomže! Pak jsme najednou byli KALIMERA! na hranicích, v prostředním
mezipruhu gejzíry oleandrů a do cíle už jen kousek. Tak jsme se rozhodli ignorovat
hlad a veškeré další potřeby a čekinovali se o
dvě hodiny dřív, protože pokojík byl připravený. Otevřeli jsme dveře na
terásku a viděli tohle:
Pro úplnost: teplota moře je neosvěžující, takže i taková zmrzlina, jako
já tam plynule nakráčí a pak se tam
hodinu bez pohybu válí, další hodinu jsme dokázali v mírném chladivém
vánku lenivě pít frapé na pláži pod slunečníkem a řešit, jak dlouho by nás
mohlo bavit, takhle lenivě pít frapé v chladivém vánku na pláži pod
slunečníkem a řešit, jak dlouho by nás mohlo bavit… K večeři gyros a
musaka plus Mythos, v lednici se rozvaluje meloun a přikuluje se k velké
hroudě jogurtu. Ale to bude až snídaně. Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat