Dnes jsme se
loučili se Soluní.
S Alexandrem...
...Ag. Sophií...
...dvorečkem Ag. Theodora...
...Římským fórem...
... :-)
Zápisky z cest: když jsme ve středu odpoledne přijeli,
bylo moře jako zrcadlo a lehce pofukovalo. Těšila jsem se na usínání
s šumícím mořem pod okny. Večer nás ale překvapil vichrem a bouřkou
nevídanou, blesky křižovaly oblohu a liják bubnoval do střechy celou noc. Oba
dva další dny vichřice pokračovala, divoké vlny nás ke koupání nezvaly, a tak
se nám moře opouštělo lehce a cestovalo snadno. Dnes se živel uklidnil, ale my
just začneme dělat fórky a už zítra pojedeme do vnitrozemí.
Aklimatizace
probíhá celkem úspěšně. První den jsme parkovali v Soluni až kilák a půl
od centra u kostela Cyrila a Metoděje (symbolické, že?). Dnes málem pod Bílou
věží na zákazu zastavení (jako všichni, ne?!). Ty bílé čáry na silnici už taky
nevnímáme, přijali jsme fakt, že počet jízdních pruhů se mění podle situace,
provozu a potřeby parkovat v krajním pravém (ve městě i levém) pruhu a to
od jednoho pruhu do šesti na stejně široké vozovce. Ve čtvrtek jsem měla
potřebu po Soluni pobíhat jen s nejnutnějšími zastávkami na občerstvení,
dnes jsme brzdili u kdejakého stolku, na kterém mohlo přistát frapé a čučeli na
život kolem. Sobotní dopoledne v Soluni nás fakt bavilo.
Asi jsme našli
tu správnou červenobílou rohovou cukrárnu (prej, že už je tam dlouho a je
vyhlášená – vždyť je tam teprve od roku 1969 – to si teda to stáří
vyprošuju!!!), a protože hrozilo, že už jí víckrát nenajdeme, a protože budeme
ještě dlouho popojíždět krajinou, koupili jsme s sebou aspoň pár
trvanlivých kousků. Přes půl kila. A jestli je na cestách nezhltneme, tak je
dovezeme.
A trocha
romantiky na závěr: večer jsme se společně se zapadajícím sluncem zanořili do
vln a se srpkem měsíce nad hlavou a svítící Soluní před sebou si užili koupel v Thermajském
zálivu. A aby té romantiky nebylo příliš, když jsem do toho moře šla, něco se
mi zahryzlo do prstu u nohy a málem mi to odkouslo nehet. Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat