žirafa na cestách: Řecko 2016 aneb Cesta tam a zase zpátky

Νικόπολις, Nikópolis, Vítězné město

Naprosto ojedinělé město. Dal ho postavit Gaius Octavius (co je z něj následně Gaius Julius Caesar Augustus) na počest vítězství v bitvě u Aktia (31 přnl) nad Markem Antoniem a Kleopatrou. Kromě toho, že je to tedy Město Vítězné, je to také první město římské na řeckém území. Tady začíná „pořímštění“ Řecka a nejen Řecka. Do Nikopolis bylo násilně přestěhováno obyvatelstvo z okolních (ale i docela vzdálených) měst (Kassopi např). Na tři století se stává hlavním městem (nejen) Ipiru.

Zápisky z cest: takové velké město, to se nedá oběhnout, Auguste! Naštěstí nám to Řekové usnadnili, co není nekompromisně oploceno, nemáte šanci najít v bažině a rákosí. Takže jsme se jen vloupali na místo památníku nad městem – moc pěkný výhled, Octavie! Zklamaně zvenku oběhli zavřené divadlo (hrozí zřícením, asi tam fakt nelezte), uznamenali, že na stadionu je jen tráva, zamávali severním lázním z auta a pak si užili ty přístupné části, kterých je ažaž. K. se zafotil v Odeonu (to už je tradice, celou zimu bude přebírat spoustu geometrie, ty srpečky sedadel ubíhající tu doprava, tu doleva), já se trochu poválela kolem květeny prorůstající cestu a kašny a pak jsme se kochali v krásném novém muzeu, kde zaměstnanci byli v kruté přesile, takže nám jeden mohl odtrhnout vstupenky, druhý pustit video, třetí celou trasu dělat doprovod, abychom snad nesešli z jednosměrné, dobře značené cesty, čtvrtý nás sledovat na monitoru (nebo toho kolegu, jestli nás dobře hlídá a nekrade exponáty s námi), pátý ukázat, kde jsou záchodky a všichni dohromady a jeden přes druhého řecky i anglicky současně sdělit, že kavárnu tu nemají, nejbližší kafenion je asi čtyři kiláky odsud v Preveze. Ten šestý celou dobu jen lelkoval.

Cpeme se rybama a mořskýma potvorama. Dobrou chuť. Vlastně noc.