žirafa na cestách: Řecko 2016 aneb Cesta tam a zase zpátky

Ορράων, Orraon

Tohle město založili Molossové asi v polovině 4. století před naším letopočtem. Strategická poloha a opevnění svědčí o pevnostním typu osady. Všechny domy jsou z místního odolného vápence, takže můžeme obdivovat velmi zachovalé (i poschoďové) stavby. Molossové měli na hlídání svých stád a osad poměrně dobře rostlé silné psy. To je důvod, proč když si dnes dáte gůglit Molosse, vyleze vám tisíc a jeden “pejsek”. Jsou to vlastně všechna mohutná plemena. Tak snad na nás žádnej molossík nevybafne.

Zápisky z cest: loučení s jónským pobřežím jsme pojali netradičně výpravou do vnitrozemí. Na Orraon nejezdí opravdu nikdo. Orientační cedule vzal čert a povětří, ty polorozpadlé, co zbyly, jsou zatížené šutry a vybledlé na hranici čitelnosti. Stezky jsou téměř neprůchodné, jen ty, co používají kozy se jakžtakž dají, I když jsou vrchovatě zabobkované. Zmatený hmyz obřích rozměrů je natolik zaskočený přítomností lidí, že se přestává kontrolovat a v letovém provozu dochází k neuvěřitelnému zmatku. Nejdřív mi jedna megakobylka napálila do ramene, aby se mi vzápětí další helikopotvora trefila přímo doprostřed čela. Nevěděli jsme, jestli máme víc kontrolovat hady pod nohama, vyhrocené bodláčí, zákeřné osiny nebo přemýšlet, jaké zvíře mohlo tak hluboce rozrýt terén. Takže jsme rezignovali na všechny tyhle starosti a užili si krásné místo s neuvěřitelnými, přes dva tisíce let starými stavbami. Nohy mám posekané od kotníků po stehna, ale byl to zážitek. Na cestě zpět k moři jsme se brutálně zafotili u akvaduktu, který zásoboval vodou Nikopolis. Dnes pádí voda pod ním, je ledová a prudká, ale jen z ní jsou ty pravé záběry, takže jsme si rozdrápané končetiny hezky zchladili. V našem přístavu jsme zhltli kupu rybek a večerní Alonaki byla tou nejhezčí tečkou nejen za dnešním dnem. Zítra za medvědy do hor. Dobrou noc vám přejeme, my si jdeme vytahovat osiny.