žirafa na cestách: Gran Canaria

Samí svatí a Colón aneb Las Palmas

Když jsem plánovala výlety na tuhle expedici, vzpomněla jsem si na počasí na Floresi, kdy se během našeho desetidenního pobytu jen v jednom jediném dni zvedla nízká oblačnost a my viděli jezera. Taky na sněhovou kalamitu týden před naším příletem na Madeiru, doprovázenou fujavicí, ve které nepřistálo jediné letadlo. Pokorně jsem se nachystala na déšť, sníh, chladno, oblačnost, vítr, budící se sopku… ale calima?! Co to má zase být tohleto?! Horší tu prý byla snad jen v roce 2020, kdy byly hodnoty toho čurbesu v luftu (podle WHO) překročeny 60x. No tak teď jen padesátkrát. Pro vaši představu: je to takové nažloutlé hmlisto, pocitově, jako když jste se zamala snažili prohrabat na pískovišti k mokrému písku a naprášili si ten přesušený do nosu, v očích to škrábe (…a když pak mrkne, ono to šustí, Senecte pomoz…). Nemáme chodit ven, větrat, cvičit, namáhat se… Dochází mi minivýlety, ve kterých převažuje pobyt uvnitř. Podle předpovědi, kterou ovšem doprovází poznámka: pokud se nic nezmění, by mohla calima odtáhnout během zítřka za předpokladu, že začne lejt, fičet, padat sníh a brutálně se ochladí. No není to báječné?!

Hlavní město ostrova Las Palmas je i hlavním městem všech Kanárských ostrovů. Když to tedy zrovinka není Santa Cruz na Tenerife. Mají to na střídačku.

Auto jsme před pískem schovali do podzemí a sami se městem pohybovali takovými přískoky od kostela ke kostelu, od cukrárny k tržnici, od muzea k restauraci... Od Františka z Assisi k Literárnímu kabinetu, pak na kávu a zmrzlinu a šup na nákup do tržnice. Mercado de Vegueta. Ryby, ovoce, zelenina, bylinky, pečivo, staré krámy za nové peníze, kšandy, biče, volejovky, jídlo do ruky, žvanec na stojáka i v křesílku. Už jsme těch tržnic vymetli spoustu, ale tuhle si budeme pamatovat díky dámě v pekárně, která nás učila španělsky, a hlavně díky sympatickému děvčeti v zelenině, které nám souhlasně odkývalo banány, nesouhlasně odvrtělo mandarinky, protože nejsou odtud a jsou hnusné, místo nich hodilo do sáčku pomeranče a rajčata a rázně ukončilo náš nákup, protože zbytek ovoce je z Makra.

Pak jsme skokli k Justičnímu paláci, ke Svatému Augustýnovi, na kávu a luxusní zákusek, ke Svatému Duchovi, ke Svaté Anně, na mušle a chobotnici a pak do toho baráku, co prý bydlel Colón. Cristóbal. A protože už skoro zavírali, tak ani nechtěli vstupné, jen vědět odkud jsme. Viděli jsme modely lodí, dobové kompasy a mapy a Kryštofovy poznámky, trasy plaveb a objevili jsme Ameriku. Pak jsme ještě proběhli podzemní částí domu, pokecali s papoušky, mrkli do studny a bylo zavřeno.