Gran Canaria - 18. 2.

Cesta tam a zase zpátky

Je sobota. Zdá se, že tu dnes budeme mít trh. To je dobré vědět, ráda bych vám příští sobotu před odjezdem koupila banány. Jsou menší, ale mnohem sladší.

S ohledem na mračna v horách míříme opět na jih, ale uhýbáme do vnitrozemí a pomalu stoupáme do kopců k prvnímu miradoru.

Mirador El Guriete nabízí pohledy na soutěsku Tirajana hluboko pod námi, zvrásněná úbočí a vrcholky v mracích. Vpravo v popředí masiv "Titana" a ten třetí zoubek zprava na horizontu je Punta de La Cumbrecilla (1126 m)

 

Tady je krásně vidět, kudy prochází silnice a taky se nad tou černou dírou (resp. v dálce nad ní) protrhla mračna a jenom na chvilinku byl vidět vrcholek Morro de La Agujerada (1 957 m)

A tohle je náš další cíl: La Fortaleza. Za chvilku po ní budeme šplhat. Abychom to měli komplet, tak vpravo v tom nejčernějším mraku není vidět vršek Morro de la Cruz Grande (1 528 m).

La Fortaleza, mystické místo, vzpomínka na původní obyvatele. Během kastilské invaze postupně ubývalo míst, kde mohli Kanářani nerušeně pokračovat svým způsobem života. Nakonec už jim zbývalo jen několik opevněných měst, z nichž jedním z nejvýznamnějších byla právě La Fortaleza. Dnes je symbolem posledního odporu domorodců v 15. století, místem kde odolávali vojskům Pedra de Vera. Skalní masiv je tvořen vlastně třemi skalami: La Fortaleza Grande, La Fortaleza Chica a Titana. 

 

Vlevo Chica, vpravo Grande (jsou holt spolu jen v protisvětle)

K objevování láká Grande, která je prošpikovaná jeskyněmi, ať už přírodními nebo vytesanými, které sloužily jako příbytky, sklady a sýpky, ale i k ukládání zesnulých. 

 

Nedávné vykopávky se přiklání i k posvátnému charakteru některých prostor. 

Nejpřístupnější je tunel, který propojuje oba strmé svahy...

 

 

 

...ale kdo netrpí závratí a rád šplhá, může objevit mnohem víc jeskyní, úkrytů, ale i rytiny. 

 

Komu výšky nedělají dobře a nehraje si ve volných chvílích na kamzíka, tomu postačí malé moderní muzeum s filmem, který vám v něm pustí a s menší, ale o to zajímavější sbírkou exponátů.

 

Hned vedle muzea je skvělá restaurace, kde se i v čase masopustním dá objednat vynikající koza, mají skvělou polívku a dokonalé chapadlo.

Když už zmiňuji ten masopust, musím uznat, že být tady v době karnevalů je zážitek, a to navzdory tomu, že nemáte v plánu se něčeho takového zúčastnit. Ať chcete nebo ne, již tak komplikovanou dopravní situaci (terén, síť proplétajících se jednosměrek, bludiště mezi banánovníkovými plantážemi) se ještě komplikuje náhlými dočasnými uzávěrkami, ucpanými silnicemi a přecpanými parkovišti. Není nic smutnějšího, než když vám poslední volné místo obsadí malý fiatek řízený rozřehtaným klaunem.

Dnešní plán vzal během oběda za své, obloha se zatáhla, začalo pršet a na dalším miradoru už nebylo vidět nic. Tak jsme se stočili do hor, že si aspoň cestou domů užijeme plnohodnotnou dávku zatáček. A nespletli jsme se. Co do počtu zákrut jsme zřejmě překonali náš dosavadní rekord. Za odměnu odtáhly mraky k jihu, slunce se opíralo do skalních štítů...

 

...a kolem nás kvetly mandloně. 

 

Nádherná cesta. Ušetřený čas jsme investovali do nákupu, doplnění nádrže a vypraní prádla 😊