Je tak profláknutá a nejnavštěvovanější, že si odpustíme sušená fakta a vrhneme se do toho po hlavě.
Tak jako před cestou na Madeiru, pokouší se nás počasí přesvědčít, že by bylo lepší zůstat doma. Nejen počasí. Všechny Murphyho zákony zůstávají v platnosti a překážky se staví jedna na druhou. Buď se pokazil vesmír nebo stárneme. Nebo obojí?
Na letišti nám přijíždí kufry ve španělském rytmu. Mezi prvním a druhým kufrem uběhly desítky kilometrů pásu a slabých padesát minut. Auto je jiné, než máme objednané (ber nebo nech ležet, podívej na tu tříhodinovou frontu u sousední přepážky), otřískanej dejchavičnej francouz, kterej asi i dost žere, vzhledem k tomu, že než jsme třikrát objeli podzemní parking hledajíce salidu (výjezd), klesla nádrž z avizované tříčtvrtky na půlku 😊 Navigace se v tunelu ztratí a po výjezdu několik španělských minut vykřikuje „vraťte se na silnici“, takže mineme správnou odbočku, kroužíme na objezdu a vůbec se skvěle bavíme. Stěrače asi moc nestírají.
Ovšem bydlení máme luxusní. V centru Arucasu, u parku, ve kterém je muzeum, pár kroků od Parroquia de San Juan Bautista, což je taková kanárská Sagrada v novogotickém stylu budovaná od roku 1909 pěkných 70 let. Je fotogenická velmi. A báječně vyzvání. Jsme obklopeni zelení a restauracemi, v přízemí máme kavárnu a v našem druhém patře úžasný a praktický apartmán na 35 metrech.
Pro první večeři jsme zvolili vyhlášenou restauraci a hle! Otevřeli ve dvacet a už jsme měli smůlu. Nebo jinak: neměli jsme rezervaci. Mělo to tak být. Našli jsme takový milý dvorek, kde nás posadili, obsloužili, nakrmili, usmívali se u toho a hráli upozaděnou výtahovou hudbu, prostě ideál v našem rozpoložení po celodenní cestě. Ráda bych ji vyhlásila za naši závodní jídelnu, ale mají zavřeno hned tři dny v týdnu 😊
Dobrou noc
Žádné komentáře:
Okomentovat