Modrá je dobrá
Dnes nás probudil lijavec a podle jediné obsazené lavičky to nevypadalo moc nadějně.
No tak tedy na jih! Ovšem dostat jediného účastníka zájezdu na palubu… Prší! Je zima! Ty si bereš kraťasy? Zmrzneme! Jak se dostaneme k autu?!
Tohle je také ranní pohled z našeho okna
Mistr místního přeboru v remcání měl po cestě výhrady k černým mrakům, dešti, hustým oblakům, lijáku, těžkým mračnům, přepršce… Pak jsme se najednou ocitli na jižním pobřeží a situace se obrátila. Slunce, úsměv, pohoda. Brblat jsem začala pro změnu já. Úžasně se doplňujeme, jen co je pravda. Jenže ten betonový panelákový jih, obklopený pralesem větrných elektráren, ruských kol, věžáků, akvaparků a megahypershopocenter na mě byl moc. A protože jsem zanedbala přípravu, nevěděla jsem, že v Puertu de Mogán je v pátek trh. Megatrh. Dobře mi tak.
Modrá obloha, modrý oceán, co si víc přát...
Tomuto přístavu se přezdívá Benátky Kanárských ostrovů a je ze všech jižních turistických center nejmalebnější. Což za mě pořád není důvod k návštěvě. Tím je archeologické naleziště Cañada de Los Gatos na východní stěně rokle. Nejprve jsme svedli boj o parkovací místo...
pak jsme šli kilometr podél trhu, chytře nikoli mezi stánky, ale za nimi (hadry, brýle, kůže, kábošky od Lojzy Vutóna, botky, šmuky, pašmíny a beranice s vyšívaným Mogánem). Podlehla jsem nátlaku: „pojďme si vyfotit přístav, když už jsme tady“ a litovala toho hned. Tolik lidí na metr čtvereční si přece nemůže nikdo přát! Vzpomněla jsem si na naší zpáteční cestu z akropole v Lindosu, kdy jsme se prodírali hustým davem turistů a zaslechli: „zlatý Pardubice!“ Líp bych to nevyjádřila. Pokud bych se tedy nepřidala ke dvěma roztomilým německým dětem, které odmítaly nastoupit do auta, válely se po chodníku a řvaly, jako pominuté. A představte si! Stačilo ujít 150 metrů a nikde nikdo. Jen budka, v ní osamocená paní, která mi naposledy orazítkovala naše kombinované vstupenky a už jsme se kochali zbytky toho, co bylo kdysi pobřežním městem obývaným před více než 1600 lety.
Ten čtvercový domek vpravo je Casa dei Pie (detail za chvilku)
Málem dvacítka kamenných staveb, z nichž některé, napůl vyhloubené do svahu, mají vnější kruhový půdorys a vnitřní uspořádání v podobě řeckého kříže. Nádhera. Na úžasném místě ve svahu s výhledem na oceán, s chytře vedenou prohlídkovou cestou vysekanou ve skále.
Domky mají názvy většinou podle toho, co se uvnitř nalezlo nebo podle stáří. Za mě je nejúžasnější Casa del pie. Dům obtisknuté nožky. Asi dětské, že?
Naše dnešní trasa byla vlastně dokonalá okružka ostrovem, kdy jsme nejprve ze severu podél celého východního a jižního pobřeží jeli po dálnici a od Puerta de Mogán jsme se vraceli po západním po „špagetách“ tisíc a jednou zatáčkou od miradoru k miradoru.
Mirador de Veneguera
Krásné rokle, zelená úbočí, lávové toky, zvrásněné skály, čedičové sloupy. A taky Azulejos. Modrá je dobrá.
 |
| Azulejos neboli modré skály |
Uprostřed západní části cesty jsem ještě nutně potřebovala vidět kaktusovou zahradu. Park Cactualdea byl založen v roce 1995 nadšenou rodinou, která se sukulentům věnuje a shromáždila tisícovku druhů na překrásném místě. Součástí je i bar, kde si můžete dát „kaktusový“ džus (z opuncie).
Celou dobu se nad vnitrozemím držela ta černá mračna, přikrývala vrcholky a vůbec nás nezvala k jejich průzkumu. Kruciš!
Jo, a kromě přípravy jsem podcenila i mazání, takže jsem trošku připečená. Což s ohledem na to, že právě „déšť bije do oken, tma něžně skřípe do skel“ působí trošku nepatřičně. Pak se vydávejte na jih.
Modrá je dobrá
Žádné komentáře:
Okomentovat