Gran Canaria - 16. 2.

Ve správný čas na správném místě

Některé skutečnosti se zřejmě nemají prozrazovat, jinak si neumím vysvětlit, proč se nám ti dědečkové dnes rozbili. Slunce svítilo, ale nikde nikdo. Jak se máme oblíknout a jaké počasí očekávat? Tak na to vám teď večer už klidně můžu odpovědět. Jako chytrá horákyně a veškeré!

Během včerejšího výletu nám na Nekropoli paní z budky prozradila, že je sice uzavřená ta silnice k archeologickému nalezišti (zrušený výlet číslo čtyři), ale že tam vede ještě jedna. To mě zlehka zviklalo, protože navigace to tvrdila taky, respektive nás vedla na konec silničky k pár domkům na skále, ve které se to místo nachází. Jenže podle fotek a mapy mi to připadalo na cepín, lano a velkou odvahu. Ráno jsem hledala ještě nějaké informace, kde se dalo (s ohledem na proměnlivé počasí a divoký terén, aktualizují uzávěrky málem každou hodinu), ale moudřejší jsem nebyla. Rozhodli jsme se to risknout, vrátili „čtyřku“ do hry a vyrazili podle navigace podél pobřeží. Oceán zuřil ve slunci, vlny se tříštily o skaliska a evidentně se chtěly zapojit do silničního provozu. Směrem do vnitrozemí jsme odbočili špatně jen jednou a zvolna stoupali zužujícími se serpentinami nebo škvírami mezi domky. Do cíle zbývalo pár set metrů, když jsme po pravé ruce míjeli cosi jako parkoviště (udusaná hlína na tři auta – jedno už tam stálo), tak jsme couvli a parkli tam taky. Chvilku na to nás minulo další auto, evidentně z půjčovny, takže turisti, super, nejsme v tom sami. Vzala jsem si na pomoc mapu a zírala směrem k té skále, když vedle nás zastavila dodávka, vystoupil domorodec a spustil španělsky v takovém tempu, že jsem hrdá na to, když jsem v té slovapalbě zaregistrovala název archeologického naleziště. Honem jsem kývla, že jo, že to je přesně to, co hledáme a on zas, že kdepak a vykřikoval mateřštinou a máchal rukama tak výmluvně, že bylo nad slunce jasné, že můj plán vzít horolezeckou výbavu, byl opodstatněný. Ukazovala jsem dolů na uzavřenou silnici, po které se pohybovaly bagry a náklaďáky, a jejíž část byla sesypaná do nekonečně hluboké strže...

 

...a on trpělivě španělsky cosi vysvětloval a pevně trval na tom, že se zabijeme, když budeme pokračovat tady po té horní. Pak jsme si nad mapou tak dlouho ukazovali, až jsem pochopila, že navigace i cedule sice tvrdí, že je ta silnice sakumprásk neprůjezdná, ale že ze severní strany se tam (když ty cedule objedeme) dojet dá. Tam žádný kus silnice zřícený není. Nevím, jak (a kam) dopadli ostatní turisté, které tam navigace vede, ale my jsme díky tomuto dobrému muži přežili a do cíle přesně podle jeho rady dojeli.

 

Cenobio de Valerón jsou takové jeskyňky ve skále, která díky nim připomíná ementál. Před více než 800 lety je Kanářani používali jako sýpky. Geologické podmínky sopečného kužele Montaña del Gallego jim vyšly naproti erozí, která vytvořila převis tvořící úkryt široký 20 a vysoký 27 metrů. Domorodci kamennými a dřevěnými nástroji vyhloubili kolem 300 komor ve snadno „vrtatelném“ tufu, ve kterém mělo obilí ideální podmínky pro dlouhodobé skladování. Navíc bylo místo bezpečné díky umístění v takřka kolmé stěně, takže loupež či krádež byla téměř vyloučena. Sýpky se uzavíraly dřevěnými nebo kamennými „dvířky“ a škvíry ucpávaly jakousi „maltou.“ 

 

Přestože podobné prostory najdeme i jinde na ostrově, Cenobio je jedinečné svými rozměry a složitostí a od roku 1978 je kulturní památkou. Ve výstavbě je nové interpretační centrum a plánuje se propojení s horní částí na vrcholku kopce. My jsme navíc ještě mohli pozorovat archeology při práci. 

Tady jsou zrovna na svačině :)

 

A taky nás hned u vstupu oslovil starší muž: proč místo nákupu vstupenky ukazujeme ten lístek (máme koupený vstup na všechna naleziště) a odkud jsme? Po naší odpovědi nám tenhle Dán, co žije v San Franciscu, sdělil, že jezdí každý rok do Prahy na operu, a aby nám to dokázal, krásně „česky“ pravil: Národní divadlo, Smetana, Libuše. Pak jsme si šli každý po svém, ale světe div se, stopnul si nás na silnici asi o hodinu později. Vzali jsme ho do Gáldaru...

 

...a když jsme se s ním pak za další hoďku potkali v muzeu, už nás to ani nepřekvapilo.

Krásné moderní muzeum se věnuje předhispánské kultuře starého Agáldaru prostřednictvím keramiky a předmětů denní potřeby...

 

a mimo budovu je pod zastřešením město dávné kanárské civilizace tvořené asi šedesáti stavbami. Tedy jejich základy. 

 

Mezi nimi se ukrývá archeologický „poklad“ – jeskyně náhodně objevená při obdělávání půdy v roce 1862. Tehdy si jí ale nikdo moc nevšímal. Oficiálně byla objevena až v roce 1873, kdy José Ramos Orihuela vlezl dovnitř a na stěnách spatřil řadu geometrických maleb. Od té doby je Cueva Pintada jedinečným a výjimečným místem. Archeologové se domnívají, že geometrické motivy mohly sloužit jako kalendář, ale kdo ví. Jeskyně je přístupná od roku 2006 (před tím 20 let jen reprodukce v muzeu v Las Palmas), ale nesmí se fotit. Vstup nevstup je vlastně skleněná budka uvnitř jeskyně, takže jste zavření v akvárku, čučíte přes sklo a nefuníte na malby, natož abyste na ně kýchali nebo nedej bože patlali rukama. Chytré je to. A mrňavé. Ale mně se to líbilo moc.

 

Období nedozírného významu a slávy přístavu Sardina del Norte se váže k obchodu s cukrem a ta doba je opravdu dávno pryč. Nijak to neumenšuje jeho malebnost a jeho jediná otevřená restaurace nás potěšila skvělou rybou. Červenou s velkýma očima. Jméno jsem úspěšně zapomněla, přestože mi ho náš číšník zopakoval. 

 

Během našeho pozdního oběda se zatáhla obloha a spustil liják, který přešel v déšť a ukončil představení jako lehké mlžidlo. To nám dodalo odvahu k cestě na Punto de Sardina, kde je krásný maják a cestou malebné výhledy. Maják tam stál, o tom žádná. Taky tam stálo několik aut nadívaných turisty, kteří opravdu, ale opravdu nechtěli vystoupit. Obrovské vlny s hukotem bičovaly pobřeží, na které současně vichřice metala z černých těžkých mračen ledové krupky. My jsme z auta vylezli. Promáčení jsme byli ve vteřině, kapuci od bundy mi to málem utrhlo a myslím, že kdybychom se tak nenacpali v té restauraci, zmizeli jsme v povětří. Cestou domů jsme potkali zbylé druhy počasí a duhu.

Dobrou noc.